CO MŮŽEME O BOHU POZNAT? - TÉMA 142 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 30.1.2022

Vše, co víme o Bohu , víme proto, že On nám to zjevil. Boha známe jen do té míry, do jaké se nám dává poznat. On však  touží po hlubokém vztahu, ve kterém se budeme hledat navzájem. Člověk, povolaný k tomu, aby Boha poznával a miloval, stále objevuje nové cesty,  po nichž lze dojít k poznání Boha. Lidský rozum je schopen Boha poznat. Svatý Pavel píše o křesťanech: „Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh sám zjevil. Co je totiž u něho neviditelné – jeho věčná moc a jeho božské bytí -, to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil“(Řím 1,19-20). Příroda, kterou Bůh stvořil, k nám soustavně promlouvá. Na otevřené srdce člověka působí všemohoucnost a láska Boží, jak ji poznáváme. Z díla jeho rukou mohou naše smysly zachytit četná sdělení, projevovaná přírodními jevy.Věrouka o stvoření má zásadní význam pro lidstvo. S plným vědomím tohoto faktu zvolil papež Benedikt XVI. ve svém projevu před několika roky ke dni míru téma: Chceš-li být tvůrcem míru, ochraňuj stvoření.  Řekl v něm, že úcta ke stvoření má velký význam i proto, že "stvoření je počátkem a základem všech Božích děl". Vyjádřil hluboké znepokojení nad hrozbami způsobenými zanedbáváním, ne-li dokonce zneužíváním, země a přírodních bohatství, které jsou Božím darem. Projevil  přání, aby lidstvo obnovilo a posílilo "svazek mezi člověkem a životním prostředím, který má být obrazem stvořitelské lásky Boží – Boha, v němž máme svůj původ a k němuž směřujeme."Poznamenal, že pokud budeme považovat přírodu a na prvním místě lidské bytosti za plod čiré náhody či nutného evolučního procesu, vzniká riziko oslabení vědomí této odpovědnosti ve svědomí lidí. Když naopak považujeme stvoření za Boží dar lidstvu, pomáhá nám to pochopit povolání a hodnotu člověka. Plni údivu pak můžeme zvolat se žalmistou: "Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?"(Žl 8,4-5).  Není snad pravdou, prohlásil tehdy papež, že na začátku toho, co v kosmickém smyslu nazýváme "přírodou", je "záměr lásky a pravdy"? Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Svět pochází ze svobodné vůle Boha, který chtěl, aby se tvorové podíleli na jeho bytí, na jeho moudrosti a na jeho dobrotě.

Abychom dokázali o Bohu něco vypovědět, pomáháme si nedokonalými obrazy  a omezenými představami. Každé slovo o Bohu tedy vyslovujeme s výhradou, že naše lidská řeč není přiměřená Boží velikosti. Proto máme zapotřebí neustále tříbit  a opravovat své výpovědi o Bohu. Církev zastává názor, že lidský rozum je schopen poznat Boha a že může mluvit o Bohu se všemi lidmi - filozofy, vědci i s nevěřícími. Dokážeme se ovšem vyjadřovat jen podle našeho omezeného lidského způsobu poznání.

Všichni tvorové, obzvláště člověk stvořený k Božímu obrazu,  mají určitou podobnost s Bohem. Zrcadlí tedy jeho absolutní dokonalost „neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich Stvořitele“(Mdr 13,5)

Téma bylo  též vypracováno v r. 2016, včetně liturgických textů a komentářů k nim, podle osnov šestiletého projektu ČBK „Učící se církev  Viz: https://matonick.signaly.cz/1601/co-muzeme-o-bohu-poznat