VZNIK PRAVÝCH EVANGELIÍ - TÉMA 141 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 23.1.2022

Slovo evangelium znamená  „radostnou zprávu“,tj. samu zvěst - radostné poselství o Ježíši Kristu. Hlasatelem radostné zvěsti se stávali apoštolové a jejich učedníci. Jejich prvním úkolem bylo, živým slovem hlásat Krista, potom také sepsání Ježíšových velkých skutků a jeho učení. Po několik desetiletí neměla prvotní církev psané evangelium tak, jak je známe v dnešní formě. S odchodem přímých účastníků a s rozšířením víry mimo hranice Palestiny však rostla potřeba písemného zaznamenání příběhů. Radostné zvěsti sepsali buď jejich očití svědkové (sv. Matouš, sv. Jan), nebo jejich žáci (sv. Marek, sv. Lukáš). Nový zákon tedy obsahuje čtyři evangelia podle těchto čtyř autorů. Evangelia nevznikla naráz u zeleného stolu a nejsou také výlučným dílem oněch čtyř evangelistů. Jedním ze spisů, který byl bezpochyby zachycen písemně již před vznikem evangelií, je biblisty šifrou Qoznačovaná sbírka Ježíšových výroků, které společně cituje Matoušovo a Lukášovo evangelium. Obsahuje skoro všecko, v čem se shodují oba evangelisté Matouš a Lukáš, a co přitom nepřevzali z evangelia podle Marka,  ale spíše znali také z ústní tradice.  Knihy se staly náhradou prvních služebníků přímého slova Kristova. Čím byla tora pro židy, tím se stávaly pro křesťany Ježíšovy projevy.

V posledním desetiletí 1. století vzniká „nejmladší“ evangelium Janovo. Na tomto spise pozorujeme, že uplynulo mnoho let vyplněných přemýšlením a teologickou reflexí.  Janovo evangelium vyrostlo z intenzivního a meditativního zpracování víry. Mnohým připadá jako evangelium „nejobtížnější“. Zaujímá jistou zvláštní roli oproti prvním třem, která jsou kvůli své dalekosáhlé obsahové a formální podobnosti nazývána také evangelia jako „synoptická - souhledná“ (synopse = společný základ).  Pročítáme-li totiž evangelia, pozorujeme, že prvá tři z nich tvoří skupinu s nápadnými společnými rysy, kdežto čtvrté evangelium – evangelium Janovo - se od nich odlišuje jazykem, slohem a do velké míry i obsahem. Všechna synoptická evangelia jsou spojena společnou osnovou, v níž Ježíš po tom, co je pokřtěn Janem Křtitelem zvěstuje Království Boží, káže a koná divy v Galilei, nakonec jde do Jeruzaléma, slaví se svými žáky velikonoční hod Beránka (židovský svátek pesach) a potom je v Jeruzalémě zatčen, falešně obviněn a ukřižován.

Církev pokládá za jisté, že evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana, jejichž historičnost potvrzuje, věrně podávají to, co Ježíš, Boží Syn, v době kdy žil mezi lidmi, skutečně konal a čemu pro věčnou spásu učil až do dne, kdy vstoupil do nebe. Bibličtí spisovatelé (svatopisci) sepsali čtyři evangelia tak, že něco vybrali z množství ústních nebo už i písemných tradic, něco sestavili v celek či sami vysvětlili. Cílevědomost jednoho každého evangelia a jejich organická jednota dokazují, že evangelisté nebyli jen redaktory jednotlivých forem, ale skutečnými spisovateli, kteří věděli, co, proč a komu to píší

Téma bylo  též vypracováno v r. 2016, včetně liturgických textů a komentářů k nim, podle osnov šestiletého projektu ČBK 

„Učící se církev     Viz: 

https://matonick.signaly.cz/1601/vznik-pravych-evangelii-tema-140