Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEŽÍŠ ZNAMENÍM ODPORU I SOUHLASU - TÉMA 143 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU – STŘEDA 2.2.2022

1. 2. 2022 19:34

Dějiny lidstva neměly jen počátek, ony budou mít i konec. Mezi počátkem a koncem je však střed, kolem něhož se všechno točí: příchod Boha na tento svět, či jak říká Jan: “A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“(Jan 1,14). Tuto pravdu víry nám zvěstují evangelisté jako radostnou zvěst o Ježíšově narození z Panny. Kristus je dělítkem světa, rozhraním dějin. Když evangelisté sepisovali radostnou zvěst o Ježíši Kristu, neměli v úmyslu psát Ježíšův „životopis“. Jejich naléhavou touhou bylo zvěstovat poselství spásy: Ježíš je Kristus, Syn Boží!  Zmínky o událostech, jejich časového a místního zařazení, jež obklopovaly Ježíšův život, tedy hrály podružnou roli. Nabyly však nového významu, když byla později jejich zpráva nevědeckými kritiky zpochybňována. Když se však evangeliem začali zabývat historici, nezjistili vážnější problém, který by i přes některé snadno vysvětlitelné nepřesnosti v kalendářích mohl vyvolat pochybnosti o historičnosti Ježíšovy osoby. Kdo čte evangelium o Ježíši Kristu  pozorně, zjistí, že  křesťanství je náboženství dějinné. SLOVO Otcovo není nějaká vymyšlená idea, nýbrž Osoba, která se stala tělem, aby přebývala mezi námi. Bůh se stal člověkem. Od jeho vtělení nemůže žádný člověk jít nezúčastněně kolem něho. On je základní kámen, bez něhož není života, důstojnosti, štěstí. Buď s ním, nebo proti němu. Buď s vírou povstat, nebo odmítnutím padnout.

Ježíš od svého tajemného početí v těle své matka udivoval všechny kolem sebe svou výjimečností.  Jeho narození bylo předpovídáno proroky Starého zákona několik set let dopředu, zvěstováno  Panně Marii  poslem Božím, vítáno v Betlémě  mudrci z východu. O jeho dětství a mládí toho moc nevíme. Pravděpodobně  se však choval jako obyčejné dítě,  podřízené svým rodičům, poslušné nařízení židovského zákona. 

Kromě toho, že hledal svou vůli vedle vůle pozemských rodičů, musel poslouchat současně nejen je, ale i svého nebeského Otce.  K jeho obyčejnosti patřilo i to, že samozřejmě ctil židovské náboženství  a plnil přikázání jeho zbožnosti. Ježíš chodil pravidelně na pouť do Jeruzaléma. Pečlivě se zabýval zákonem. Bral jej jako východisko. Proto se také dal do vášnivé debaty se znalci zákona v jeruzalémském chrámu. Zde, již jako dvanáctiletý, Ježíš hovoří v Jeruzalémě s rabíny jako rovný s rovnými. Naslouchá a klade otázky. Sám je ve středu dění! 

A co teprve, když  asi jako třicetiletý zahájil svou veřejnou činnost!  Poznávali ho démoni, nemocní  a nečistí se kolem něj shlukovali, uzdravoval je,  konal zázraky. Odpouštěl hříchy,  byl přítelem hříšníků, sám však hříšníkem nebyl. Sami farizeové marně pátrali po důkazu, že by přestoupil Mojžíšův zákon. U soudu mu nedokázali přiřknout  jiný zločin než ten, ke kterému se přiznal – tvrzení, že je Mesiáš. 

Ježíš se narodil, nejen aby nám jako největší prorok přinesl radostnou zvěst o tom, že Bůh je láska, že nás miluje, že chce, abychom dosáhli naplnění svého životního cíle, ale on přišel především proto, aby nám otevřel cestu, abychom toho cíle mohli dosáhnout. Tvůrce nás stvořil s tím, abychom po životě na této zemi, dosáhli naplnění své věčné touhy ve společenství s ním. Ježíš přinesl orientaci na cestě za tímto štěstím – své evangelium, které je návodem, jak se k tomuto cíli přibližovat. Přinesl zprávu o Božích plánech s námi, o nás, o našem životě, a hlavně svou smrtí a zmrtvýchvstáním přemohl smrt a získal trvalý, věčný, smrtí už neohrožený život. Všem, kdo v něj uvěří a budou mít už zde na zemi vírou společenství s ním, dal zárodek účasti i na věčném společenství s ním v životě posmrtném. Smysl Ježíšova příchodu na svět můžeme poznat z celého jeho života, z jeho činnosti a hlavně z jeho smrti a vítězného překonání smrti zmrtvýchvstáním. Ježíš nepřinesl jen poselství,  ale přinesl život a dal nám na něm účast skrze víru a společenství s ním.

Člověk je tvor duchovní.  V ráji hříšně  ztratil spojení s Bohem. Podvědomě po něm touží, nepřijímá ho však.  Brání se mu, odmítá ho. Je k němu lhostejný. Náboženstvícoby „opětovné spojení“(z latinského re-ligio) člověka s Bohem – na cestách s Ježíšem Kristem  ho může proměnit.  Podobně jako pro uzdravení duše modlitbou, i pro zásadní proměnu člověka je třeba si nejprve položit Ježíšovu otázku: „Chceš být zdráv?“(srov. Jan 5,6). Nebo jinak: Víš, co je v tobě nedokonalé a co se musí proměnit, pokud chceš pokročit na cestě k Bohu? Jak můžeš opět překonat svou rozpolcenost? Ježíšova slova „jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ se opírají o hluboké vědomí, že obrácení člověka je skutečně možné – Matouš 18,1-3; Marek 10,15; Lukáš 18,17. To ovšem neznamená, že by to člověk mohl dokázat zcela sám. Ježíš nám nabízí skutečnou cestu a k tomu i sílu a milost, abychom tuto cestu zvládli. V nitru člověka totiž existuje něco, co odpovídá Kristu, z čeho pramení vnitřní znovuzrození“ (srov. Jan 3,3-8) - byť by se to projevovalo pouze jako svědomí. Znamená to tedy, že postupem času se člověk jako celek dostává stále více do souladu s Duchem, jehož nositelem je Ježíš. Tento výchozí bod je možno vnitřně prožít v srdci, duši, resp. v duchu – způsob zakoušení je vskutku individuální. Ať již člověk prožívá Krista, resp. síly, které s ním souvisí, jakkoliv, měl by si co možná nejčastěji uvědomovat to, co již ví, aby na tomto základě mohl vzniknout přímý kontakt. A není nutné se nechat zmást tím, že na počátku to možná nebude mít žádné závratné projevy. Člověk  s odporem či s lhostejným postojem k Ježíši Kristu to však nedokáže.

Tento svět je vinice Boží. A jakkoli jsou na něm mnohde ještě všelijací zlí vinaři a jakkoli bývá často pravda, láska a spravedlnost křižována spolu se synem Pána vinice, Ježíšem Kristem, přesto je třeba pamatovat, že tento ukřižovaný a často znovu křižovaný opovrhovaný kámen se stal kamenem úhelným. Víra v Ježíše Krista znamená globální naději pro tento svět, a pro život na něm, jakkoli se nám třeba naše osobní, či společenská situace zdá zlá, či bezvýchodná. Ježíš Kristus je ten základní kámen, na kterém lze stavět dobrý, šťastný, trvale udržitelný život soukromý i veřejný.

Téma bylo  též vypracováno v r. 2016, včetně liturgických textů a komentářů k nim, podle osnov šestiletého projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV“Viz: https://matonick.signaly.cz/1601/jezis-znamenim-odporu-i-souhlasu

Zobrazeno 275×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio