ÚKONY KAJÍCNÍKA - TÉMA 151 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 3. NEDĚLE POSTNÍ - 20.3.2022

Dnešní téma  o úkonech hříšníka  navazuje na témata 1. neděle postní a 2. neděle postní. Patří  sem vysvětlení pojmů  zpytování, lítost, zpověď a vyznání hříchů knězi, dále předsevzetí vykonat zadostiučinění  a skutky uložené za pokání. 

Nejdříve  hříšník zpytuje  své svědomí.  Položí si přitom následující otázky: Přicházím ke svátosti pokání proto, poněvadž upřímně toužím po očistě, obrácení a obnově svého života a po hlubším společenství s Bohem? Nebo vidím ve svátosti pokání jen zatěžující povinnost, kterou splním co možná nejméně často? Zapomněl jsem při poslední zpovědi těžké hříchy nebo je zatajil? Vykonal jsem uložené pokání, pokusil jsem se napravit způsobené bezpráví? Uskutečnil jsem alespoň nějak předsevzetí změnit svůj život podle evangelia? Pokání přivádí kajícníka do stavu sklíčenosti a smutku nad svými hříchy, v němž projeví lítost  a ochotu je pokorně vyznat s předsevzetím v budoucnu už nehřešit. Lítost zaujímá první místo mezi úkony kajícníka. Lítostí se označuje proces obrácení člověka k Bohu, u něhož člověk doufá nalézt odpuštění hříchů, jež bylo člověku nabídnuto spásnou a smírčí obětí Božího Syna Ježíše Krista. Jestliže člověk z lásky k Bohu vnitřně svolí ke spolupráci své vůle s Boží milostí, pak je reakcí na Bohem nabízenou spásu v Kristu Ježíši svobodná odpověď lásky. To vede k tomu, že se člověk ve svém každodenním životě vzdaluje hříšnému jednání. Vyznáním hříchů začíná základní obrat, kdy se člověk staví na Boží stranu proti sobě samému. Božím přáním je odpouštět a dávat. Proto Pán Bůh uvedl v činnost celý proces vykoupení, který vyvrcholil na golgotském kříži a byl potvrzen vzkříšením.  Pán Bůh je láska. Bůh skutečně čeká na hříšníka, aby mohl dát své draze vykoupené odpuštění. Je nezbytné, aby kajícníci vypočítali při zpovědi především všechny těžké a smrtelné hříchy, kterých si jsou po pečlivém zpytování svědomí vědomi, žádný nezamlčeli a alespoň jednou za rok je předložili Božímu milosrdenství. 

Mnohé hříchy ubližují bližnímu. Proto je třeba všemožně usilovat o nápravu. Například vrátit ukradené věci, očistit pověst toho, který byl pomluven. Nadto hřích člověka zraňuje, zatěžuje jeho svědomí v duši. Rozhřešení odstraňuje hřích, ale není lékem na všechno. Hříšník, který byl zbaven hříchu, musí ještě nabýt plného duchovního zdraví. Musí tedy vykonat něco navíc, aby napravil vlastní viny: musí přiměřeným způsobem učinit  zadostiučinění, neboli pokání a odpykat své hříchy způsobem odpovídajícím pokud možno  závažnosti a povaze spáchaných hříchů. Může jím být modlitba, almužna, 

skutky milosrdenství, služba bližnímu, dobrovolná zřeknutí se něčeho a podobně. Takové skutky pokání nám pomáhají připodobnit se Kristu.