VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ A POKÁNÍ - TÉMA 154 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 5. NEDĚLE POSTNÍ -3.4.2022

Dnešní tématem   končí kapitola  učení církve o svátosti pokání a smíření, probíraná v návaznosti na čtené Písmo při bohoslužbách slova v předchozích postních nedělích.

Vyznání hříchů nás osvobozuje a usnadňuje naše smíření s Bohem. Začíná základní obrat, při němž se člověk  zamýšlí se nad svými hříchy a obžalovává se z nich.  Tak se znovu  vrací na cestu  k Bohu, který na hříšníka čeká, aby mu mohl dát své draze vykoupené odpuštění  a umožnil mu novou budoucnost. Při individuelní zpovědi je nezbytné, aby kajícníci před knězem vypočítali především všechny těžké a smrtelné hříchy, kterých si jsou po pečlivém zpytování svědomí vědomi, žádný nezamlčeli  a alespoň jednou za rok  je předložili Božímu milosrdenství. Odpouštět hříchy může ten, kdo ze zvláštního Božího pověření je vybaven darovanou Boží mocí. Jen takto pověřený člověk může vykonávat službu smíření a zprostředkovat kajícníkovi Boží odpuštění. Kristus svěřil svým apoštolům službu smíření. V ní pokračují biskupové, kněží a jejich nástupci . Na základě svátosti kněžství mají moc odpouštět hříchy „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ a udělovat rozhřešení  provázené slovy: „Bůh, Otec veškerého milosrdenství smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha. Ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem. Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.

Mnohé hříchy ubližují nějakým způsobem bližnímu. Proto je třeba všemožně usilovat o nápravu. Hříšník, který byl zbaven hříchu, musí  tedy vykonat něco navíc, aby napravil vlastní viny: musí přiměřeným způsobem učinit zadostiučinění,  nazývané též pokání. Může jím být modlitba, almužna, skutky milosrdenství, služba bližnímu, dobrovolná zřeknutí se něčeho a podobně. Takové skutky pokání nám pomáhají připodobnit se Kristu. 

Přes svátostnou zpověď získáváme odpuštění  vin a trestu věčného, ale nezbavujeme se trestů menších - časných. Každý hřích má totiž dvojí následek. Vina je nám odpuštěna při svátosti smíření. Ale zlo, které jsme svým hříchem způsobili, zůstává. Časný trest chápeme jako prostředek k nápravě takto spáchaného zla uvnitř člověka i ve společnosti.My se musíme očistit od všech těchto časných trestů buď zde na zemi, nebo po smrti v očistci. Církev nám nabízí prostředky, jak očištění dosáhnout. Jsou to skutky milosrdenství a lásky, modlitba i kající skutky. Patří mezi ně odpustky. Nahradily kající skutky veřejného pokání. Důležitá podmínka pro jejich získání je svátost smíření a nelpění na ničem hříšném. Získat je lze třeba každoročně 2.11. i  pro duše zemřelých. Žádné odpustky nelze si ovšem koupit za peníze, nebo vyměnit za nějakou protihodnotu. Více o odpustcích a odpuštění je pojednáno v Katechismu katolické církve. 

Veškerá hodnota svátosti pokání spočívá v tom, že nás znovu vrací do stavu Boží milosti. Cílem a účinkem této svátosti je smíření s Bohem. Napravuje a obnovuje rovněž  i hříchem narušené a zpřetrhané vzájemné vztahy v církvi. Hříšník v této svátosti předjímá jistým způsobem soud, jemuž bude podroben na konci tohoto pozemského života.