SVÁTOSTI – ORGÁNY MYSTICKÉHO TĚLA KRISTOVA - TÉMA 167 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 26.6.2022

Svátost v křesťanském chápání je křesťanský obřad, který prostřednictvím viditelného symbolu,  zračícího se ve známých, srozumitelných, běžných, úkonech, slovech a obrazech, zprostředkuje lidem neviditelnou Boží milost. (Milostí se v teologii rozumí Boží laskavé jednání s člověkem bez zřetele na jeho zásluhy). Svátosti Nového zákona jsou efektivní prostředky  k poskytování dobra a k dosažení spásy člověka. Ustanovil je Kristus  a svěřil církvi, aby věřícím mohl udělovat božský život. Podle katolického pojetí jsou svátosti součástí liturgie, kterou slaví církev jako kněžské společenství. Týkají se všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana.  Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Jsou to „Svátosti církve“. Církev je svatá. A to už proto, že je v ní přítomen Syn Boží. Svatost církve umožňuje především neomylnou komunikaci Bohem zjevených pravd, které zajišťuje autorita apoštolů a jejich nástupců, Kristem k tomu povolaných a určených. Tato autorita garantuje, že se v dějinách zprostředkovávají stále tytéž,a tedy lidskou omylností či hříšností neporušené pravdy víry, které jsou nutné ke spáse. Církev díky seslání Ducha svatého  postupně rozpoznala, jaký poklad se skrývá ve svátostech, které přijala od Krista a upřesnila proces jejich udílení tak, aby byl v souladu s učením víry. Z Církve vzchází symboly  svátosti Kristovy činnosti, pomocí nichž církev odhaluje  a  sdílí lidu veškerá tajemství společenství s Bohem  a jeho láskou. Církev působí ve svátostech jako organicky uspořádané kněžské společenství, jejíž hlavou je Kristus a tvoří s ním  jakoby jedinou mystickou osobu. 

Základem celého křesťanského života je svatý křest. Je vstupní branou k životu v Duchu, a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu  a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání. Křest je svátost víry.Víra však potřebuje společenství věřících. Každý věřící může věřit pouze ve víře církve. Víra, která se požaduje pro křest, není dokonalá a zralá; je to počátek, který se musí rozvíjet. 

Proto Kristus vyslal své apoštoly  a jejich nástupce a svěřil jim svátostné poslání, do kterého je zahrnuto hlásat evangelium, protože svátost se připravuje Božím slovem a vírou, která znamená souhlas  s tímto slovem. Svátosti jako znamení mají také význam vzdělávací. Víru nejen předpokládají, ale také ji slovy a věcmi živí, posilují a vyjadřují. Proto se také nazývají „Svátosti víry“. Když církev slaví svátosti, vyznává víru, kterou přijala od apoštolů. Proto nemůže být libovolně měněna ani víra, ani slavení svátostí, které z víry vychází.

Svátosti jsou účinné,  protože v nich působí sám Kristus. Jeho milost je udělována mocí Boží. Jsou nutné ke spáse. Duch svatý proměňuje ty, kteří svátosti přijímají, tak, že je připodobňuje Božímu Synu a životně je s Ním spojuje.Ve křtu se ze ztracených lidských dětí stávají Boží děti; v biřmování se ze slabých stávají silní; ve svátosti smíření se z hříšných stávají čistí; v eucharistii se hladoví stávají chlebem pro druhé; v manželství stejně jako ve svátosti kněžství se z individualistů stávají služebníci lásky; ve svátosti nemocných se ze zoufalých stávají lidé důvěry. Svátostí všech svátostí je sám Ježíš Kristus. V něm vyrůstáme ze zmatku sobectví a vrůstáme do skutečného života, který nikdy nekončí. V Kristových svátostech církev dostává závdavek svého dědictví, má již účast na věčném životě, dokud se nenaplní v Božím království, očekávané v blažené naději na druhý příchod našeho Pána. Jsou to „Svátosti věčného života“.