Témata k nedělní a sváteční liturgii

VĚŘÍM V CÍRKEV - TÉMA 165 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ –12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ-19.6.2022

18. 6. 2022 20:35

Učení o církvi je neoddělitelně spjato s vírou v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Vyznáváme, že církev je svatá, katolická, jedna a apoštolská. Samotné slovo církev znamená svolání, shromáždění. Autoři překladů Starého zákona  je používali k pojmenování  vyvoleného národa před Bohem. Tak nazvali první společenství  věřících v Krista i ti, kteří  chtějí vyjádřit, že se považují za dědice onoho shromáždění. Věří, že jsou lid, který Bůh svolává a shromažďuje ze všech končin země, aby ustavil shromáždění těch, kteří se skrze víru a křest stávají Božími dětmi. Řecký výraz pro církev “ekklesia“ znamená vyvolení. My všichni, kdo jsme byli pokřtěni a věříme v Boha, jsme vyvoleni Bohem. Společně tvoříme církev . Kristus je podle Pavlových slov hlavou církve. My jsme jejím tělem. 

V Písmu svatém nacházíme velmi mnoho obrazů a přirovnání, mluvících o nevyzpytatelných tajemstvích církve. Jsou vyjádřena přiléhavými symboly často převzatými ze života prostých lidí. Církev  jako ovčinec, obdělávaná půda, Boží pole, vinice, Boží stavba, dům, stan, chrám, nevěsta Beránkova, matka, Jeruzalém. Přijímáme-li svátosti a nasloucháme-li Božímu slovu, pak je Ježíš v nás a my v něm – a to je církev. Úzké životní společenství všech věřících s Ježíšem líčí Písmo svaté v nových a nových obrazech: jednou hovoří o Božím lidu, podruhé o Kristově nevěstě; církev je nazývána matkou, Boží rodinou nebo je přirovnávána ke svatební společnosti. Nikdy však není pouhou institucí, jenom nějakým „církevním úřadem“, který člověk může odsunout stranou. Církev je Boží přítomností mezi námi lidmi.      

Výstavba církve byla připravována už od počátku světa v rámci plánu Nejsvětější Trojice a předobrazována v době staré smlouvy, jako reakce na chaos, který byl vyvolán narušením vztahů mezi Bohem a lidmi. Začíná povoláním Abraháma, kterému Bůh slibuje, že se stane otcem „velikého národa“ (srov.Gn 12,2) vyvolením Izraele za Boží lid (srov. Ex 19,5-6Dt 7,6). Definitivně byla církev ustanovena až samotným  Božím Synem po  uzavření smlouvy nové   o příchodu Božího království, odpradávna přislíbeného v Písmu. Aby mohl být uskutečněn Otcův plán spásy, Kristus otevřel nebeské království už na zemi. To se jasně projevilo v Kristových slovech, v jeho skutcích a v jeho přítomnosti uprostřed lidu. Ježíš dal svému společenství strukturu, která bude trvat až do úplného dovršení království. Ježíšovo naprosté sebeobětování  na kříži umožnilo začátek a růst Církve, veřejně lidu představené Duchen svatým. On církev vybavil různými hierarchickými a charismatickými dary k výkonu misionářského poslání hlásat zde na zemi království Kristovo a Boží. Ve chvíli Kristova slavného návratu  pak společenství církve přejde do nebeské slávy.

Trvalý význam církve katolické spočívá v mohutné reprezentaci kněžského a svátostného prvku víry. Kněz, který spravuje posvátno, má svátostnou moc, zvláště při mši svaté. Svatá Církev je viditelný organizmus, který Kristus ustanovil a bez přestání udržuje jako společenství víry, naděje a lásky zde na zemi. Je to společnost vybavená hierarchickými orgány i Kristovo tajemné tělo, viditelné shromáždění i duchovní společenství, pozemská církev i církev obdařená nebeskými dary. Tajemství Církve spočívá na způsobu, jakým je sdružena s Bohem.  Je spojena s Kristem, jako se svým snoubencem a  ženichem. Takové společenství s Bohem skrze lásku, která „nikdy nezanikne“(srov. 1 Kor 13,8) je v církvi cílem. Církev se stala všeobecnou svátostí spásy. Je znamením a nástrojem vnitřního spojení s Bohem  a tvoří s ním jednotu. „Je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo“ (Jan Pavel VI.), projektem, který chce, „aby celé lidstvo vytvořilo jeden Boží lid, srostlo v jedno Tělo Kristovo a bylo vybudováno v jeden chrám Ducha svatého“ (2.vat. koncil).

Vypracoval "Matonick".

Zobrazeno 345×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio