MODLITBA - TÉMA 173 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 24.7.2022

Modlit se znamená v pokoře srdce obracet se k Bohu. Znamená to prosit a děkovat, znamená to vyznávat svoje chyby, uvědomovat si úspěchy, kterých jsme dosáhli boží milostí. Modlitba může mít mnoho podob, ale vždy jde o tiché, důvěřivé, pokorné spojení s Bohem. Kdo předloží Otci všechno, co mu leží na srdci, a dovolí mu, aby to všechno prohlédl a posoudil, ten dokáže všem věcem a událostem dát v životě správné místo. „Kdo se umí správně modlit, umí i správně žít“ (sv. Augustin). Sám Kristus Pán nás naučil modlit se. Křesťany,žijící intenzivním životem modlitby, zaměřené na osobní rozhovor s Pánem, modlitba v každé chvíli oživuje. Sv. Řehoř  doporučuje: „Je třeba si vzpomenout na Boha častěji, než se dýchá“ . Člověk se však, i když chce, nemůže modlit neustále. Proto církev předkládá věřícím  modlitební rytmy, jež mají trvalou modlitbu živit. Některé jsou každodenní (ranní, večerní, před a po jídle), jiné  provázejí křesťana při slavení eucharistie o nedělích a církevních svátcích v průběhu celého  liturgického roku. Je dobré vyčlenit si přitom  na modlitbu pravidelný čas. Mnozí z těch, kteří se nemodlí pravidelně, se brzy přestanou modlit docela.                            

Křesťanská tradice rozlišuje tři významné způsoby modlitby: ústní modlitbu, rozjímání a vnitřní (kontemplativní) modlitbu. Je pro ně společná  nezbytnost odpoutání mysli od dojmů světa, bránících přistoupit  k Bohu přítomného v srdci věřícího.

I. Ústní modlitbaje nezbytnou složkou křesťanského života. Je to způsob, ve kterém můžeme slovy, pronášenými v duchu anebo nahlas, vyjádřit něco z toho, co ve vztahu k Bohu zakoušíme ve svém nitru. Je přitom důležité , aby naše nitro bylo sjednoceno s tím, k němuž mluvíme aabychom se modlili celou svou bytostí. Tím dodáme modlitbě potřebnou sílu. Ústní modlitba není jen odříkáváním modlitebních formulek. Je to spíše milující přebývání s Bohem doprovázené prostým pozorným (i hlasitým, případně opakovaným) čtením biblického textu („lectio“),recitací či zpěvem, pevně formulovanými  modlitbami, citací žalmů, veršů z Písma apod., nebo také hlasitým či tichým vyslovováním všeho, co máme v srdci.a přednést to Bohu jako nářek, prosbu, chválu a dík. Často právě velké ústní modlitby – žalmy a hymny z Písma svatého, Otče náš, Zdrávas Maria – nás vedou ke skutečným obsahům modlitby a uvádějí nás do volné vnitřní modlitby. 

II. Rozjímání (meditace) je především hledání. Náš duch se snaží pochopit, proč a jak vést křesťanský život, aby v souladu s Písmem, zvláště s evangeliem, přilnul a kladně odpověděl na to, co Pán žádá. Rozjímat například o tom co čteme, znamená konfrontovat text čtení s tím, jak žijeme a jak žít máme. Můžeme přitom postupovat různýmimetodami, vždy však s pomocí Ducha svatého, kterého modlitbou k meditaci nikdy neopomeneme pozvat. Při rozjímání zapojujeme do činnosti vlastní myšlení, představivost, city   a touhu. Tím probudíme  našeho ducha k prohloubení pravdy víry, podnítímeobrácení srdce a posílíme vůli následovat Krista.

V meditaci vyhledává křesťan ticho, aby mohl zakusit blízkost Boha a aby v jeho přítomnosti došel pokoje. Doufá, že hmatatelně zakusí jeho přítomnost jako nezasloužený dar jeho milosti.

III. Vnitřní modlitba, jak říká svatá Terezie od Ježíše,  není nic jiného než důvěrný vztah přátelství s Tím, o němž víme, že nás miluje.“ I ve vnitřní modlitbě může člověk rozjímat, ale náš pohled je přitom  vždy obrácen k Pánu. Člověk se nemodlí jen proto, že má čas. Udělá si čas, aby tu byl pro Pána, nezávisle na momentálním zdravotním stavu, na pracovních podmínkách nebo pocitech. Vstoupí do přítomnosti toho, který nás očekává. Obrátí své srdce k Pánu, který nás miluje, aby se mu odevzdal jako oběť, kterou je třeba očistit a přeměnit. Otevře své nitro Otci k přijetí jeho láskyjako hříšné Boží dítě, jemuž bylo odpuštěno. Vnitřní modlitba je dar milosti, je vztahem  smlouvy uzavřené s Bohem v hloubi našeho bytí (srov. Jer 31,33). Během modlitby v nás Otec mocně posiluje svým Duchem naši duši, aby v ní skrze víru přebýval Kristus a abychom byli pevně zakořeněni a zakotveni v jeho lásce, Vnitřní modlitba, jinak zvaná nazírání (kontemplace) je pohled víry upřený na Krista. Díváš se na něj a on se dívá na tebe. Jeho pohled očišťuje tvé  srdce. Učí tě vidět všechno ve světle jeho pravdy a jeho soucitu s tebou a všemi lidmi, učí tě naslouchání Božímu  slovu. „Modlitba je styk s Bohem“ (sv. Řehoř); „Čteš-li Písmo svaté, mluví Bůh k tobě, modlíš-li se, mluvíš ty k Bohu“(sv. Augustin).