NÁBOŽENSTVÍ - TÉMA 172 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 17.7.2022

Náboženství je staré jako samo lidstvo. Historie ukazuje, že ani pronásledování nedokázalo náboženství zcela vyhladit. I množství náboženských kultů svědčí o tom, že člověk se od Boha nedokáže odpoutat. Dokonce odpůrci náboženství svým bojovným postojem často prozrazují, že s tím, co potírají, se sami ještě vnitřně nevyrovnali.

S pojmem náboženství a víry jsou spojeny nejrůznější představy. Pro jednoho je náboženství věcí citu, jakéhosi „povznesení se“ z všednosti života, které zakouší zvlášť v jistých posvátných chvílích (například při liturgii, nebo ve způsobech přiznávání úcty k Bohu). Pro jiného je zase spíše cestou poznání a poučení. Avšak v náboženství se zdaleka tak nejedná o člověka, jako o Boha, o setkání člověka s ním. Náboženství  je vědomé a svobodné spojení člověka s Bohem, není však subjektivním výmyslem člověka. Člověk Boha hledá. Ani samotný „odklon“ od Boha v poslední době není ničím jiným, než hledáním „nového náboženství“ a uvědomováním si, že člověk stejně bez Boha být nemůže. Všechny národy od nepaměti se přikláněly k víře v Boha nebo bohy, ačkoliv je to stálo jisté oběti a určité omezení jejich svobody. I v povrchních lidech se znovu a znovu projevuje neklid a touha po Bohu. Je vryta do jejich  srdcí, ukryta v hloubce jejich duší, odkud mohou  přímo komunikovat s Božím Duchem.  Jak se dá vysvětlit tato dychtivost po Bohu? Jak vysvětlit to všeobecné zaujetí pro nějaké „náboženství“? Náboženství patří k podstatě člověka. Bůh nás na počátku stvořil. Vyšli jsme z Boha a máme v sobě tužbu se k němu vrátit.  Člověk nedokáže bez Boha porozumět sobě samému. Boží rozum, vůle i všechny jeho síly ho přesahují. Stále platí dávné slovo Augustinovo: „Naše srdce je plné nepokoje, dokud nespočine v Tobě, Bože.“Jako obíhají planety kolem Slunce, tak naše mysl krouží kolem svého středu – Boha. Pokud tento střed odstraníme, všechno se rozsype a před námi zůstane spousta záhadných a temných věcí.

Náboženství pomáhají člověku lépe a hlouběji pochopit sebe i život. Každé náboženství to dělá svým způsobem a v rámci svých možností. Hlubší odevzdanost Bohu přitom současně přináší hlubší lásku k lidem a všem tvorům. Laskavost k lidem je měřítkem skutečné zbožnosti.

Přestože vědomí lidstva o existenci Boha bylo a je poměrně jednotné, představy o Bohu a způsoby jeho uctívání jsou značně rozmanité. Jsou tak rozmanité jako lidé, jejich vlohy, vzdělání, jako lidový svéráz a rozličná kulturní prostředí. Neboť ani sebevětším rozumovým úsilím nemůže člověk dosáhnout jasného obrazu Boha. Žádné lidské představy až k plné Boží skutečnosti nedosáhnou. Z tohoto pohledu se dá zdůvodnit existence velkého množství náboženství. Ať je jejich vnější podoba jakkoliv rozdílná, přece jen je spojuje orientace k Bohu a upřímný lidský pokus Boha uctívat a zvládat každodenní život na základě tohoto svého přesvědčení. Proto je třeba respektovat každé náboženství. 

Druhý vatikánský koncil zdůraznil, že církev „neodmítá nic z toho, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté“. Jednou skutečností křesťanství však všechna ostatní náboženství předstihuje. V Ježíši Kristu se Bůh sám vydal hledat člověka. Do té doby hledal člověk Boha a jako vodítko měl vlastní rozum a světlo sporého božího zvěstování čerpaných z díla stvoření a ze slov proroků. V Ježíši Kristu se Bůh sám stává zjevným a zjevným se stává také poměr mezi Bohem a člověkem. V tom spočívá naprostá odlišnost křesťanské víry. V tom spočívá její platnost a závaznost. Jedinečnost křesťanství nezakládá zvláštní obsah jeho učení a požadavků, nýbrž skutečnost, že Bůh sám sebe „vyjádřil“ v Ježíši Kristu. Bůh sám zpřístupnil cestu k sobě. V náboženstvích se vždy člověk vydává hledat Boha, ve zjevení Ježíšově se Bůh vydává hledat člověka. Křesťanská víra tedy není jedním z mnoha náboženství. Je setkáním s Ježíšem Kristem, v němž sám Bůh hledá naši blízkost.

Touha po Bohu, sídlící v hloubi duší lidí, člověka orientuje,  řídí a vrací k cíli, kterým je Bůh. Náboženství patří k podstatě člověka. Žijeme zde proto, abychom hledali a poznávali Boha, abychom ho ctili, milovali, sloužili mu a věrně při něm stáli. Náboženství zachycuje celého člověka, jeho rozumu i srdce. Formuje ho a utváří celý jeho život. S Kristem a jeho zvěstí, jež je obsažena v Novém zákoně, dosáhlo zvěstování Boha, vztahující se ke všem lidem, svého vrcholu i závěru.