KOLIKRÁT MÁM ODPUSTIT SVÉMU BRATRU, KDYŽ SE PROTI MNĚ PROHŘEŠÍ - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – PAMÁTKA SV. KLÁRY, PANNY – ČTVRTEK 11.8.2022

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné, snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou svá zavazadla, vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele.“ I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl zavazadla. Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: `Co to děláš?' Řekni jim: `Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí.' Řekni: `Já jsem vám znamením. Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou svá zavazadla – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi.'“Z prvního čtení    (Ez 12).  

Prorok Ezechiel znovu ohlašuje lidu blížící se dobytí Jeruzaléma obleženého Nabuchodonozorovými vojsky a odvlečení lidu do Babylonie. Hlavním obsahem sdělení je výzva k tomu, aby lid opustil klamavou důvěru v cizí bohy a aby se lid vrátil k víře v jediného živého Boha. I král, zbavený zraku, skončí jako zajatec. Právě k tak smutnému konci přivádí vyvolený národ jeho náboženská slepota, neochota naslouchat Božímu poselství a vzpoura proti jeho panování. Prorokovi nezbývá nic jiného, než aby se stal nositelem bolestiplného poselství.

Z evangelia (Mt 18,21-19,1 ): Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmdesátsedmkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ 

Ježíš v Matoušově evangeliu hovoří o tom, jak se jeho učedník má chovat, když ho někdo osobně urazí. V tehdejším židovském společenství lidé věděli o povinnosti odpouštět urážky. Byly vypracovány různé výčty toho, co a jaká míra povinností je ještě pro odpuštění nutná. Petr se obává, že Mistr bude stejně přísný jako ta škola, která vyžaduje sedmeré odpuštění. Ježíš odpovídá Petrovi prostřednictvím podobenství, které vylučuje, že by odpuštění mělo být nějak omezováno. Je třeba si zároveň uvědomit, že naše odpouštění, které dopřáváme druhým my sami, rozhodně není srovnatelné s tím odpuštěním, které uděluje člověku Bůh. Naše milosrdenství je nevyhnutelně omezené, i když se snažíme o upřímnou velkorysost. Boží milosrdenství je naproti tomu nekonečné. Naše „velkorysost“ je jenom chabým odleskem velkorysosti Stvořitele. 

Odkaz  na  liturgické texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova  na čtvrtek 11.8.2022 

1. čtení:  Ez 12,1-12

Žalmy: 78,56-57.58-59.61-62, odpověď: Nezapomínejte na Boží skutky!

Evangelium:  Mt 18,21-19,1