Témata k nedělní a sváteční liturgii

KŘESŤANSKÁ POKORA - TÉMA 179 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 28.8.2022

27. 8. 2022 11:43

V očích Božích je člověk milovanou bytostí. Pán dává milost pokorným a „pokornými lidmi“ je také slaven. Cesta pokory je cestou, kterou zvolil sám Bůh, aby se zjevil svému lidu. Je to cesta, kterou si vybral  Ježíš, aby spasil lidstvo. Ježíš říká: „Učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný srdcem“(srov. Mt 11, 29). A také říká: „Když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."(srov. dnešní evangelium Lk 14,7-14). Všechno v životě Ježíše, od jeho narození až ke smrti na kříži, je prostoupené pokorou. Z hymnu apoštola Pavla zní: „ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí“(srov. Flp2,6-11).

Podle Písma je pokora nejen opakem pýchy, jedné z hlavních neřestí,  ale je též chápána jako ochotné, nereptavé snášení ponížení, útlaku a všeobecného  opovržení v důsledku víry v Boha, v něhož skládají věřící všechnu naději. Mnozí zařazují pokoru mezi ctnosti (viz Společenství sv. Pia z Pietrelčiny–Signály cz).  V souboru  ctností Katolického katechismu ji však už nenalezneme. Jednoznačné  odlišení ctností od pokory a  jiných ctností mezi sebou totiž není možné. U člověka existuje jejich vícenásobné propojení. Jedna ctnost roste s druhou. Vzájemně si  pomáhají. I křesťan obdarovaný milostí Boží a mnohými ctnostmi je vystaven působení zlého okolního světa a se svou  náklonností ke hříchu má mnoho příležitostí k pádu.   Mk 7,20–23:„Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra. Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost, nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti. To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“Mezi nejtěžší neřesti pak patří pýcha, kterou považujeme jako opak pokory. Pýcha je přeceňování sebe a nezřízená touha po uznání a cti. Pýcha znamená nezřízeně dychtit po přednosti, cti a chvále, vypínat se nad jiné, jimi pohrdat a je zesměšňovat, být umíněný a vzdorovitý. Pýcha se začíná jevit, když je někdo neposlušný, když rád o sobě mluví, na sobě si zakládá a jinými pohrdá. Když si někdo myslí, že je lepší než všichni ostatní a že nikoho nepotřebuje, dokonce ani Boha ne. Pyšný člověk někdy pohrdá i Bohem a jeho přikázáními, vyvyšuje se nad jiné, nechce uznat své slabosti a hříchy, chce být vždy jen ctěn a vyznamenáván. 

Pýcha je počátek všelikého hříchu. Prostředky proti pýše jsou: vzpomínka na vlastní slabost a marnost pozemské slávy, zvláště pak vzpomínka na Ježíšovu pokoru. „Kdo se povyšuje, bude ponížen“(Mt 23,12); „Bůh se staví proti pyšným“(1 Petr 5).

Důvěrná pokora nás navrací do světla společenství s Bohem, Kristem a bližními a je významná nejen pro jednotlivce, ale i pro utužení svornosti v církvi.

Každý křesťan, který následuje Boha, denně více a více poznává, že je povolán jít cestou pokory. To je cesta, po níž šel Bůh, když  otevřel nebe a sestoupil mezi nás. To je cesta, po níž ho následovali světci a mučedníci poté, když se jako Ježíš Kristus do nebe  vracel. To je cesta křesťanské dokonalosti pro ty, kteří se cítí být povoláni jít do nebeské vlasti za ním. Když s pokorou a upřímností přijmeme pokoru jako životní postoj, pak s ní a skrze ni budeme moci i my vstoupit na hostinu v Božím království.

Zobrazeno 259×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio