DĚJINY PATRIARCHŮ - TÉMA 181 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 11.9.2022

Dějiny patriarchů zahrnují nejen počátky existence tradice vyvoleného národa (který vlastně ještě není národem), ale také počátky biblické víry. Bůh patriarchů je v Písmu nazýván: „Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“. Kdo je tento Bůh? Základním tématem dějin patriarchů je Boží iniciativa, činnosta moc, uplatněné ve prospěch člověka. Bůh má svůj plán. Člověk je povolán, aby s ním spolupracoval. Člověk často není ochoten přenechat Bohu chod událostí, chce prosazovat své náhledy, chce používat své prostředky. Bůh ale převrací lidské výpočty a prosazuje svou vůli. (Viz též  Učící se církev: témata  83; 181, nazvaná: „Bůh přichází(jde) vstříc k člověku“. Bůh se dává člověku poznat postupně vhistorických etapách už od počátku stvoření světa, na kterém se  zjevil našim prarodičům.  Později uzavíral  smlouvy s patriarchy ve snaze lidstvo ochránit,  zachránit  a dovést ke spáse. Dále mluvil s lidmi skrze proroky. Naposledy se s konečnou platností viditelně zjevil lidstvu v Ježíši Kristu.

Od 12. kapitoly Genesis,  zaostřené na postavu praotce Abraháma, začíná biblické zjevení historie hebrejského národa.  Do světových dějin je vložen nový počátek. Bůh adresuje své slovo Abrahámovi, kterého povolává, od kterého očekává víru a poslušnost, kterému dává první zaslíbení a s kterým uzavírá smlouvu. Na jeho potomcích Izákovi, Jákobovi a Josefovi, se ukazuje, jak je Bůh věrný těmto svým zaslíbením. Lid vzešlý z Abraháma bude nositelem příslibu daného patriarchům a stane se vyvoleným národem. K patriarchům řadíme i  Mojžíše, jemuž bývá připisováno autorství prvních pěti biblických knih. On patří k nejvýznamnějším z proroků a současně nejpokornějším z věřících. Mojžíš je zakladatel národa, vůdce rodícího se Izraele,  který vyvedl lid z egyptského otroctví (exodus) do zaslíbené země. On to byl, který v průběhu této cesty převzal přímo od Hospodina Desatero Božích přikázání a ochránil  vyvolený národ před hněvem Božím za nevěrnost.

Význam biblických vyprávění z dob patriarchů není jen historický. Jejich autorům jde  o uvědomení si kořenů, z jakých vyrůstá Boží  lid. Dějiny patriarchů, tak jak jsou zaznamenané v knize Genesis, vůbec nejsou čistou historickou dokumentací pradávných událostí, ale jsou hlásáním velikých skutků, které Bůh vykonal pro svůj lid od samých počátků dějin, i když  samotná historičnost těchto vyprávění se  mnohým jeví jako problematická zejména z hlediska datace událostí.Přibližně můžeme tuto dobu umístit mezi r. 2000-1700 př. Kr., do pohnuté doby stěhování semitských kmenů. I když je pravda, že kromě Bible žádná starověká literatura okolních národů Abraháma, Izáka, Jákoba nebo Josefa nezná, biblické zprávy o nich  po staletí krystalizovaly a dostaly svou konečnou podobu později, až za tisíc a více let. Historie a zvláště archeologie ukazují, že historicko-kulturní rámec, v němž se dějiny patriarchů odehrávají, je věrným obrazem dobové skutečnosti. 

Matonick