Témata k nedělní a sváteční liturgii

NEOMYLNOST CÍRKVE - TÉMA 183 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 25.9.2022

24. 9. 2022 14:00

Kristus svěřil Církvi věčný, neporušitelný a nutný cíl vést lidi k věčnému životu. Církev se nemůže odchýlit ani od tohoto cíle, ani od prostředků k tomu stanovených a daných Kristem. To je její podstatná vlastnost, vyplývající z jejího určení. Musí takovou zůstat navěky a jednat tak, jak Kristus stanovil při jejím založení. Naše víra   v učitelskou autoritu Krista a jeho učedníků je závazná. Aby se při udržování a sdělování Kristovy pravdy mohla církev na Kristově nemylnosti podílet, musí také být neomylností vybavena. 

Neomylnost je charisma, je to božský dar Ducha svatého, daný těm, kterým přísluší v církvi s autoritou učit. Kristus musel obdařit církev neomylností, protože jinak by si mnozí vykládali jeho učení „po svém“, nebylo by jednoty ve výkladu zjevené nauky a učitelský úřad církve by nemohl Boží lid vést k dosažení spásy. Kristus nad církví bdí, oživuje ji svým Duchem  a dává jí věčně trvající poslání učit pravdě i životu ve věcech víry a mravů podle této pravdy. Kristus přece přislíbil církvi Ducha pravdy: „… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy“(Jan 14,16) A zdůrazňuje: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“(Jan 16,13). Apoštolové si byli také vědomi, že mluví z Ducha svatého, z neomylného daru pravdy (srv. 1 P 1,12). Srovnávají svou autoritu s autoritou Ducha svatého: „Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše“ (Sk 15,28).    A sv. Pavel píše Timotejovi: „církev živého Boha, sloup a opora pravdy“ (1 Tim 3,15). Církev se opírá o Písmo svaté a je od nejstarších dob přesvědčena, že v síle Ducha svatého je ona jedinou držitelkou celé a neporušené pravdy (sv. Klement, sv. Ignác, Theofil aj.).  Otcové ukazují, že neomylnost je vložena do církevní autority pověřené učením, a že touto aktivní neomylností učících v církvi je zaručena i pasivníneomylnost věřících. Sv. Irenej to vyjadřuje ve spise Proti bludařům: „Kde je totiž církev, tam je Boží Duch, a kde je Boží Duch, je i církev a veškerá milost.“ Nositeli záruky pravdy jsou tedy v církvi zákonití nástupci apoštolů, vybavení charizmatem neomylnosti ve věcech víry a mravů. Bůh svěřil těmto lidem svou pravdu, na které závisí věčná spása. Nositelem charismatu neomylnosti je hlava biskupského sboru  římský velekněz - papež. Jako nejvyšší pastýř a učitel všech křesťanů svá rozhodnutí ve věci nauky o víře a mravech pronáší za pomoci Ducha svatého, která mu byla přislíbena ve sv. Petrovi.  Vyhlašuje svá rozhodnutí ne jako soukromá osoba, nýbrž vykládá nebo chrání nauku víry jako nejvyšší učitel  všeobecné církve. Božská pomoc je kromě toho poskytována nástupcům apoštolů, kteří učí ve společenství a ve shodě s Petrovým nástupcem a ostatními biskupy. Ti jsou tudíž  pro svou diecézi zárukou jistoty a neomylnosti víry. Vždyť pravda Kristova může být jen jedna, a ta je právě neomylná.

YOUCAT: Otázka: Je papež opravdu neomylný? Odpověď: Ano. Avšak pouze tehdy, když prostřednictvím slavnostního církevního aktu ( „ex cathedra“) vyhlašuje dogma neboli závazné rozhodnutí v otázkách učení víry a mravů. Neomylný charakter mohou mít také rozhodnutí biskupského kolegia ve společenství s papežem, která se týkají otázek učení víry, například rozhodnutí ekumenického koncilu. Papežova neomylnost se netýká jeho mravní integrity a inteligence. Ve své podstatě je neomylná jen církev jako celek, protože Ježíš jí zaslíbil Ducha svatého, který ji zachovává v pravdě a stále hlouběji ji do pravdy uvádí. Jakmile je popírána nebo mylně vykládána nějaká samozřejmá pravda víry, vyhrazuje si církev poslední slovo, kterým definitivně vyhlašuje co je špatné a co správné. Papež jako nástupce svatého Petra a první mezi biskupy má pravomoc vyhlásit pravdu víry podle tradice hlásání církve. Papež vyhlásí dogma. Dogma bývá vyhlašováno jen velice vzácně. Poslední je z roku 1950.

Katolická církev učí, že papež a biskupové v jednotě s ním mají zvláštní a jedinečné povolání a povinnost učit. Papež a biskupové jsou pověřeni, aby autoritativně učili ve věcech víry a mravů takovým způsobem, jaký si nemůže nárokovat žádný jiný učitel. 

Pán udělal ze svatého Petra viditelný základ své církve. Jemu svěřil od nebeského království klíče (srov. Mt 16,18-19). Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovými nástupci vykonává nejvyšší učitelský úřad především na ekumenickém koncilu. Zde ovšem není neomylný jednotlivý biskup, ale pouze sbor biskupů, shoduje-li se jako celek, nebo aspoň ve své většině v tom, co se týká nauky víry a mravů, kterou vede církev věřící ke spáse. Vydávají prohlášení  ohledně nauky s úmyslem zavázat  lid k jejich přijetí.  Právě tomuto jednotnému učícímu celku církve byla přislíbena neomylnost, podobně jako byla dána sboru apoštolů jako celku. Tím se stává učitelská služba církve službou věřícím, předávající jim s patřičnou autoritou Kristovým jménem pravdu, kterou Bůh lidem zjevil. 

Matonick

Zobrazeno 368×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio