ŽIVOT A VÝZNAM SV. VÁCLAVA - TÉMA 184 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 11.9.2022

Václav, syn knížete Vratislava a jeho ženy Drahomíry, žil v letech 907-935.  O životě a svatosti Václavově svědčí legendy sepsané po jeho smrti a jeho ostatky. Podle kosterních pozůstatků to byl velmi urostlý, statný muž se stopami po zraněních, která svědčí o tom, že si svou vládu musel obhajovat v nejednom souboji. V nich se projevil jako muž odvážný a rázný. Legendy hovoří, že jako věřící se chodíval modlit i za krutých  zimních nocí do chrámu. Jiná vyprávění připomínají Václava jako muže velkorysého a přátelského, který nepohrdá slabostmi druhých. Byl velmi vzdělaný, což v jeho době nebylo samozřejmostí. Václavův život a jeho zavraždění se staly zdrojem náboženského Svatováclavského kultu, jehož uctívání se později v 11. a 12. století šířilo nejen po celé zemi, ale například i do sousedního Polska či Ruska. Od roku 1670 je 28. září, jako svátek svatého Václava, zaznamenán v celosvětovém církevním kalendáři. 

Vražda a oslava prvního českého světce a mučedníka se staly vděčnou látkou mnoha církevních oslavných spisků a legend. K Václavovu životu se připomínalo hlavně to, že zbožný kníže Václav dal v zemi stavět kostely a povolal do země kněze ze všech křesťanských zemí. V umění bývá Václav vyobrazován jako silný mladý muž v rytířském brnění, v přilbě, v ruce s kopím a praporcem, na němž byl vyobrazen tehdejší znak Země české – černá orlice. Zpravidla pak sedí na sněhobílém koni. Na hradě Pražském dal Václav založit kostel sv. Víta. Tam byly také, po převozu ze Staré Boleslavi, pochovány jeho ostatky. V kapli katedrály sv. Víta na Pražském hradě se nachází jeho nejznámější socha od sochaře Petra Parléře. Svatému Václavovi je v celé České republice zasvěceno na 332 kostelů.

Svatováclavská tradice je nejstarší českou historickou tradicí. Od 10. století se kníže Václav stal středověkým „věčným panovníkem“  Čechů, ochráncem českého státu na nebesích, později i symbolem českého bojovníka (svatováclavské kopí bývalo neseno do boje v čele českých vojsk). Jeho obraz byl na mincích českých panovníků, na zemských i královských pečetích, hymnou starých Čechů se stal Svatováclavský chorál. Vyvrcholením středověkého svatováclavského kultu byla doba Karla IV. Ten sepsal životopis sv. Václava a v roce 1346 si vyžádal od papeže Klimenta VI. listinu, jíž zasvětil královskou korunu sv. Václavovi. Koruna pak byla umístěna na lebce světce a snímala se jen při nejvýznamnějších příležitostech- při korunovaci nových českých panovníků. Svatý Václav se v době Karla IV. stal symbolem české státnosti. Jeho obraz je na pečetích zemského soudu i pražské univerzity. K Svatováclavské tradici se hlásili čeští katolíci i husité (na husitské svatováclavské korouhvi byl nápis „Na Němce, zrádce Boží!“ ), Jan Amos Komenský i Jednota bratrská.Později se svatý Václav stal záštitou českých kněží proti germanizaci. Básník Jaroslav Durych vzpomíná, jak Němci odmítali 28. září chodit do kostela, neboť ve Václavovi viděli nikoliv zemského patrona, ale Čecha. Před sochou sv. Václava byly v r.1848 formulovány české státoprávní požadavky. Obavy z narůstajícího sebevědomí Čechů vedly rakouské úřady k zákazu svatováclavského chorálu a zobrazení českých svatováclavských korunovačních klenotů. 

V letech 1914-1915 ožila svatováclavská idea u první československé zahraniční vojenské jednotky – České družiny v Rusku, z níž vznikl pluk svatého Václava, Svatováclavské motivy se objevily ve výzdobě zemljanek, polních oltářů, vojáci zpívali svatováclavský chorál. Když vznikal československý stát, T.G. Masaryk svatováclavskou ideu opustil. Byla pro něj příliš spjata s monarchistickou minulostí. I přes tento jeho postoj došlo k vyhlášení samostatného československého státu 28. října 1918 pod pomníkem knížete Václava. Na památku této události zdobí datum 28. října 1918 čelo pomníku. Češi tak mají jedinečné místo své identity, kde se snoubí tradice jejich starobylé a moderní státnosti, místo národního spontánního shromažďování. Na tomto místě začala také v roce 1989 nová demokratická epocha našeho státu. Po sametové revoluci vznikla iniciativa usilující o zařazení svátku sv. Václava mezi státní svátky. Vyhlášení dne státním svátkem bylo navrženo na základě usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu  Parlamentu České republiky z 24. března 2000. Výbor zvolil pro státní svátek označení „Den české státnosti – Svatý Václav“. 

Matonick.