DOBROTIVÝ BŮH A ZLO - TÉMA 189 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 30.10.2022

Co je zlo? Zlo je negace dobra. Je realitou našeho každodenního života, setkáváme se s ním a s jeho důsledky jako jsou nemoci, smrt či násilí, téměř pořád. Proč existuje zlo? Na tuto naléhavou, bolestnou a tajemnou otázku nemůže stačit žádná ukvapená odpověď. Křesťanská víra ve svém celku ji však poskytuje. Zlo je parazit. Odkud pochází? Bible líčí jak se satan, původce zla, postavil proti svému Stvořiteli. Bůh stvořil dokonalou bytost, která se svým vlastním rozhodnutím stala ďáblem (Ezechiel 28,13-17). Lucifer měl mezi stvořenými bytostmi nejvyšší postavení, byl Bohu nejblíže, a přesto se snažil jít ještě výš. Chtěl se rovnat Bohu. Zjevení Janovo 12,7-12 popisuje důsledek vzpoury proti Bohu. Satan získal na svou stranu třetinu nebeských bytostí (andělů). Ti však byli spolu s ním z nebe Bohem vyvrženi. Poté, co satan svedl Evu a Adama, stal se vládcem tohoto světa.

Proč dobrotivý Bůh dovoluje existenci zla? Bůh člověka miluje a chce pro každého štěstí. Člověk, ale tento Boží plán zkřížil a o své štěstí se lehkomyslně připravil. To nám říká biblické vyprávění o pádu do hříchu. Bůh dal lidem svobodu rozhodování a s ní i možnost výběru mezi Bohem plným lásky a existujícím zlem. Lidská svoboda se Boha Stvořitele zřekla. Člověk nevzdal Bohu úctu, nýbrž sám se chtěl stát Bohem a usiluje o to stále. Sám se trestá.  Lidé promarnili a promarňují ve své svobodě Boží blízkost a přítomnost. Přiklání se svobodně ke zlu. Při pohledu na utrpení, které ze zla plyne, si přejeme, aby Bůh zakročil. Ale Bůh nemůže zlo zničit silou. Jako rodiče také nezabijeme neposlušné děti a nenecháme si jen ty hodné. Máme rádi poslušné i zlobivé. Krása charakteru se nedá dokázat použitím síly. Přesto Bůh už něco udělal. Přišel osobně doprostřed vlády zla a utkal se satanem (Mat 4,1-11). Ukázal, že lze žít v harmonii s Bohem. Nechal se ukřižovat bytostmi, které kdysi stvořil, aby dokázal, že je miluje. Bůh není příčinou zla ani přímo, ani nepřímo. Avšak dopouští je, protože respektuje svobodu svého tvora, a dokáže i ze zla tajemně vytěžit dobro.

Všichni víme, že v životě se dějí strašné věci, ať jde o ztrátu těch, které jsme měli rádi, o ztrátu zdraví, zaměstnání, majetku, rozpad manželství až po ztrátu svobody. V životě přijde tolik chvil, kdy nás napadne myšlenka - to není fér! Jak často cítíme bolest nad ztrátami životů a nepravostmi světa! Přesto jedna věc odlišuje křesťany, kteří se octnou v nesnázích a jsou okolnostmi přivedeni k zoufalství, a těmi, kteří čelí těžkostem života bez víry v Boha. Rozdíl v pohledu na totožné okolnosti spočívá ve víře, že vše a za všech okolností je pod bdělým dohledem svrchovaného Boha, který určité události dopouští, bez ohledu na jejich nepříjemný průběh, bez ohledu na bolest, kterou taková událost člověku způsobí, a bez ohledu na to, jakou ztrátu utrpí. Je možné, že během pozemského života nepochopíme, jak právě negativní okolnosti mohou působit v konci konců dobro, které má Bůh na mysli. Vše, co můžeme v takové situaci udělat, je důvěřovat Jeho slovu, které říká, že všechny věci napomáhají  k dobrému. Možná, že právě tímto způsobem Bůh prohlubuje a upevňuje naši víru     a charakter. Tragická a bolestná zkušenost také může znamenat, že budeme ušetřeni daleko větší bolesti v budoucnosti. Může to znamenat, že nás tato zkušenost přivede blíže k Bohu. Nevíme, ale věříme, že Boží slovo je pravdivé, že nás nikdy nezklame,    a že v každé zkoušce stojí na naší straně.  V Písmu je řada příkladů lidí, kteří zažili strašlivé události, které vedly k dobrým koncům (např. Jób,Josef). Naučili se věřit skrze osobní ztráty a utrpení, že Bůh má vše pod kontrolou. Věřili, že Bůh dokáže zlo proměnit v dobro. Naše odpovědnost, ve světle Písma, je důvěřovat Bohu a nemít pochybnosti o Jeho záměrech. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí (Římanům 8,28). Pevně věříme, že Bůh je Pánem světa a dějin, avšak cesty jeho prozřetelnosti nám často zůstávají neznámé. Jen na konci, až skončí naše částečné poznání a budeme vidět Boha „tváří v tvář“ (srov. 1 Kor 13,12), plně poznáme cesty, kterými nás Bůh provede protivenstvími zla ke spáse. Tak jako je Ježíš cestou našeho života (srv. Jan 14, 6), tak "Duch svatý nás uvede do veškeré pravdy" (srv. Jan 16, 13). Nikdo není schopen sám po ní jít. To, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo, tedy zůstává tajemstvím, které Bůh osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby zlo přemohl. Smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista nám ukazuje: zlo nemělo první slovo a nebude mít ani poslední. Víra nám dává jistotu, že Bůh umožnil existenci zla, protože respektuje svobodu svého tvora, a že dokáže ze zla tajemně vytěžit i dobro, a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě. 

Matonick