PANE, NAUČ NÁS MODLIT SE. ODPOVĚDĚL JIM: „KDYŽ SE MODLÍTE, ŘÍKEJTE: OTČE, POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ“ - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – STŘEDA PO 27. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 5.10.2022

Bratři! Po čtrnácti letech jsem šel znovu do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita.  Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí jsem to vyložil těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali, že mám k tomu od Boha milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám doporučili, abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci. Když však přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku. Než totiž přišli jistí lidé z Jakubova okolí, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli, začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z oněch židokřesťanů. A s ním se začali tak neupřímně chovat i ostatní židokřesťané, takže dokonce i Barnabáš byl stržen tou jejich neupřímností. Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané z pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky?“Z prvního čtení  (Gal 2,1-2.7-14).

Z prvního čtení plyne poznání, že i mezi předními učedníky a apoštoly jako byl Pavel a Petr se tehdy mohl vyvinout  určitý  nesoulad, plynoucí z různého přístupu k nutnosti dodržování  některých povinností a zvyklostí podle židovského Zákona, zvláště to byla palčivá otázka obřízky. U Pavla je vidět jeho základní postoj k obsahu učení: nauka má být zbavena všeho, co nepatřilo k prvotnímu učení Krista. Pokud tedy jde o obřízku, Pavel říkal, že nemá být vnucována novokřesťanům ani z pohanů, které převážně učil on, ani těm novokřesťanům ze Židů, kteří patřili do okruhu Petra. V Jeruzalémě zatím tvrdili opak. Pavel tedy předním mužům v Jeruzalémě, k nimž patřili Petr, Jakub a Jan, vyloží své evangelium. Jeho ryzí přístup k tomuto problému byl i zde přijat.

Z  evangelia (Lk 11,1-4): Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“

V evangeliu čteme o neurčité době a neurčitém místě, kde se Ježíš právě modlí. Ve skutečnosti je možné modlit se všude a v kteroukoliv dobu. I když existují místa a doby pro modlitbu vysloveně příhodné. Ježíš učí své učedníky oslovení „Otče“, který v původním textu zní „Abba“. Je to ten nejněžnější aramejský výraz, který znamená „tatínku“. Ukazuje tak způsob, jak k Bohu přistupovat, způsob zcela důvěrný , jako děti ve vztahu k milujícím a milovaným rodičům. Obracet se takto k Bohu, tím je pro nás křesťany modlitba. 

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na středu 5.10.2022.

1. čtení: Gal 2,1-2.7-14

Žalmy:  Žl 117,1.2,odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Evangelium:  Lk 11,1-4