SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH - TÉMA 186 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 9.10.2022

Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. Když postižení zakouší bezmocnost či ohrožení pro onemocnění nebo pokročilý věk, doporučuje církev své nemocné oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení s prosbou o ulehčení a záchranu. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a ke vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit, co je a není podstatné, aby se mohl zaměřit na to, co je opravdu důležité. Velmi často nemoc vyvolává touhu po hledání Boha a návrat k němu. Postoj k nemoci je u jednotlivých lidí, ať věřících nebo nevěřících rozličný. Prožívají nemoc před Bohem různě. Některým lidem je nemoc a smrt posledním vrcholným argumentem pro jejich odmítání Boha. Pro jiné je utrpení a nemocnaopak cestou obrácení k Bohu s velkou nadějí na nový život v Boží společnosti. "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid. On sám, jejich Bůh bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo" (Zj 21,3-4).

Kristův soucit s nemocnými a četné případy nemocných všeho druhu, které zázračně uzdravil, jsou jasným znamením skutečnosti, že „Bůh navštívil svůj lid“ (srov. Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc  uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy. Přišel uzdravit úplně celého člověka, jeho tělo i duši.Ježíš se často dotazuje nemocných, do jaké hloubkyuvěřili v něho a v jeho učení. Takoví nemocní se ho „snažídotknout, protože z něho vychází síla a uzdravuje všechny“(srov. Lk 6,19)..Kristus dojat tolikerým utrpením nemocných,  bere jejich trápení za své: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci“(Mt 8,17). Kristus na kříži vzal na sebe celou tíži zla, „sňal hříchy světa“ (srov. Jan 1,29) a dal utrpení nový smysl. Kristus vybízí své učedníky, aby ho následovali v tom, že také sami vezmou na sebe svůj kříž. Dává ji podíl na službě soucitu a uzdravování: „…vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazali mnoho nemocných a uzdravovali je(srov. Mk 6,12-13). Vzkříšený Ježíš  obnovuje  toto jejich poslání:  „V mém jménu…budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je“(srv. Mk 16,17-18). Nejednomu z jeho následovníků daruje Duch svatý charisma uzdravování. Církev dostala od Pána úkol napomáhat při uzdravování lidí a snaží se jej uskutečňovat péčí, kterou poskytuje nemocným. Doprovází ji poskytováním oživující a uzdravující přítomností Krista ve svátostech, zejména v přijímání. Eucharistii zvanou viatikum, přijímají ti, kdo se chystají opustit pozemský život a přejít do života věčného.

Svátostné  pomazání nemocných, v liturgické tradici prováděné posvěceným olejem, je jednou ze sedmi svátostí, v jejichž účinnost věříme pro přítomnost Ježíše Krista. Poněvadž je v poslední době stále více udělováno umírajícím, dostalo název poslední pomazání.Málokdy je svaté přijímání tak životně důležité jako v okamžiku, ve kterém člověk dovršuje svůj život. V duchu učení 2. vat. koncilu církev stanovila, jak má být  toto pomazání vykonáváno  a co při něm pronáší ten, který svátost poskytuje: „Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní“.

Matonick.