JEVIŠTĚ EUCHARISTICKÉ SLAVNOSTI - TÉMA 193 projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - SVÁTEK POSVĚCENÍ LATERÁNSKÉ BAZILIKY - středa 9.11.2022

Ježíš Kristus je stále přítomen ve své církvi a viditelně v liturgických úkonech. Protože oslavený Kristus není mezi námi objektivně viditelný, jeho  viditelná lidská přirozenost se udržuje v církvi pomocí smysly vnímatelných znamení. Jeho stálé  přítomnosti odpovídá i uspořádání chrámového prostoru, plnícím své základní poslání jako místo bohoslužebného shromáždění věřících. K dnešní slavnosti autoři projektu  ČBK Učící se církev  doporučují  zaměřit se na sedes, ambon a oltář jako na místa nezbytná k vybavení kněžiště - presbytáře.

SEDES. Sedadlo pro předsedajícího má svou polohou naznačovat, že je to místo, odkud předsedající řídí bohoslužbu. Obecně je nejvhodnějším jeho umístěním  na čelném a viditelném místě v presbytáři, nikoliv však před oltářem. Tvar sedadla se má vyvarovat podoby s trůnem a musí umožňovat, aby předsedající mohl sedět v liturgickém rouchu. Doporučená šířka je asi 700 mm. Před sedadlem musí být dostatečný prostor, aby předsedající mohl stát. Při pozdravu a modlitbě kněz u sedes stojí, když naslouchá čtením, sedí. Takto se chovají podle něho i věřící v kostele. 

AMBON. Důstojnost Božího slova vyžaduje, aby v kostele bylo vhodné místo, k němuž se při bohoslužbě slova přirozeně obrací pozornost věřících. Je vhodné, aby toto místo bylo pevně a trvale vymezeno. Musí být umístěno tak, aby věřící dobře viděli a slyšeli přednášejícího. Při úpravách stávajícího prostoru může být vhodně využito i současné kazatelny. Místem, které splňuje tyto podmínky je ambon. Je to  vyvýšené  místo určené k přednesu biblických textů, responsoriálního žalmu, přímluv a homilie. Ambon by se neměl využívat mimo bohoslužebné úkony. Součástí ambonu by měl být pult vyhovující svou výškou různě vysokým osobám.  Nejčastěji je umístěn na rozhraní presbytáře a prostoru pro věřící. Ambon je vyvýšené místo, odkud se předčítá Boží slovo z Písma svatého. Kněz odtud také pronáší promluvu(homilii=kázání)

OLTÁŘ. Oltář, na němž se zpřítomňuje pod svátostnými znameními oběť kříže, je též stolem hostiny Páně. Lid Boží je volán, aby měl ve mši na této hostině účast. Oltář je též středem díkůvzdání, kterým je eucharistie. Na místě posvěceném pro bohoslužbu se eucharistie slaví na oltáři pevném, nebo přenosném. Oltář je pevný, jestliže je postaven tak, že je spojen s podlahou, a nemůže tudíž být odstraněn.

V kostele je obvykle pevný a posvěcený oltář, postaveny odděleně od stěny, aby se kolem něho mohlo snadno obcházet a mohla se na něm slavit mše čelem k lidu. Má být na takovém místě, aby byl skutečně středem, takže se k němu přirozeně obrací pozornost celého shromáždění. Stolní deska pevného oltáře by měla být kamenná, a to z přírodního kamene, neboť tak tomu bylo v církvi odedávna a tak to také odpovídá symbolice oltáře. Oltáře, jak pevné tak přenosné, se mají posvětit podle obřadu uvedeného v příslušných liturgických knihách. Oltář je  přikryt bílou plachtou, svítí na něm svíce. Na oltáři nebo v jeho těsné blízkosti stojí kříž. Před oltářem se ukláníme, protože je obrazem Krista-nese tytéž dary, které přinesl Kristus nebeskému Otci při Poslední večeři.

Uctívání Boha není vázáno na žádné výlučné místo. Samotná církev je duchovním chrámem, z něhož vytéká pramen živé vody. Přesto křesťané budují viditelné stavby určené k bohoslužbám, při  nichž je Ježíš Kristus stále viditelně přítomen v liturgických úkonech. Tomu v kostele, kde se nejčastěji k oslavě Boží  shromažďujeme, odpovídá i uspořádání liturgického prostoru.  Ústředním místem bohoslužebného dění je zde presbytář,  jehož nezbytným vybavením  je oltář, ambon a sedes

Matonick.