VÍRA JE Z HLÁSÁNÍ, HLÁSÁNÍ PAK SE DĚJE SLOVEM O KRISTU- Z BOHOSLUŽBY SLOVA SVÁTEK SV. ONDŘEJE, APOŠTOLA - STŘEDA 30.11.2022

Jestliže ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: ‘Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.’ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť ‘každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen’. Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni? Tak to stojí v Písmu: ‘Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci!’ Ale ne všichni tu radostnou zvěst přijali. Izaiáš přece praví: ‘Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?’ Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Ale ptám se: Neslyšeli snad o tom? – Ale ano! ‘Všude na zemi pronikl jejich hlas, až na konec světa jejich slova.’ Z prvního čtení  (Řím 10,9-18).

Apoštolu  Pavlovi zde jde především o doplnění toho, co jeho židovským současníkům chybělo k dosažení plnosti spásy, tj. společenství s Bohem; jde mu o víru v Boží jednání skrze Krista jakožto naplnění Božích příslibů záchrany Izraele i všech lidí. Spása není odměnou za dobré chování, spása je darem společenství s Bohem. Jestliže člověk chce tento dar přijmout, tak se mu musí „přizpůsobit“. Nelze žít v intimním společenství s Bohem a nerespektovat jeho přikázání lásky. Bůh je láska, a pokud s ním chci žít ve společenství, tak se musím snažit jednat jako on, milovat, usilovat o dobro. Teprve pak může být i naše hlásání účinné.

Z  evangelia  (Mt 4,18-22):  Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry – Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry – Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.

Ježíš povolává do své blízkosti jako své učedníky a spolupracovníky lidi ze svého prostředí: mezi ty první patří bratři Petr a Ondřej, jehož svátek dnes slavíme. V Janově evangeliu je Ondřej dokonce jedním z prvních, kdo následuje Ježíše, a právě on přivádí i svého bratra Šimona -Petra. Tito první učedníci Ondřej, Petr, Jakub a Jan neváhají a jdou za Ježíšem. Takový  krok není snadný a nelze jej učinit jen tak – utéci od nedodělané práce. Učedníci museli už mít nějakou zkušenost, kdo tento charismatický člověk-Ježíš je. Museli mu plně důvěřovat a spolehnout se na to, že jde o Boží cestu. I my jsme povoláni k následování a nemusíme kvůli tomu většinou opouštět svou práci, svou rodinu, své životní role. Taková situace může v životě člověka nastat, ale je spíše výjimečná. Musí být zřejmé, že ona nová cesta je důležitá, důležitější než ona dosavadní. Pro nás v běžných životních situacích ,však taková výzva znamená neodkládat to, co je třeba udělat, na další dny. Ježíšovu výzvu „následuj mne“, jež k nám často přichází skrze běžné životní úkoly, je třeba neodkladně poslechnout. Jinak může být pozdě a můžeme propást pravou chvíli.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na středu 30.11.2022.

1. čtení: Řím 10,9-18

Žalmy: Žl 19 , 2-3.4-5  ,  odpověď: Všude na zemi pronikl jejich hlas.

Evangelium:  Mt 4,18-22