VYDAT SVĚDECTVÍ PRAVDĚ - TÉMA 192 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 6.11.2022

Historickým pozadím prvního čtení je pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, kdy se pohanský vladař snažil nahradit víru v Hospodina náboženstvím pohanů. Druhá kniha Makabejská chce povzbudit oběti násilí k životu, který se vyznačuje věrností Božím zákonům. Zvěst o vzkříšení těla má určovat jejich jednání. Ani smrtí mučedníků  nekončí  jejich vztah k Bohu. Oni si mohou být jisti, že je Bůh probudí k novému životu ve  věčném společenství s ním. Křesťané jsou už o tom přesvědčeni: “Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás”  (1 Kor 6,14). Proto v situacích, ve kterých se po nich žádá, aby dosvědčili svou víru, ji také odvážně i veřejně vyznávají. Dnešní četba Písma rozvíjí v souvislosti s úvahami o mučednictví představy o  nebeském vzkříšení mučedníků. Ty, i přes vědomí,  že jsou v ohrožení života, jejich víra povzbuzuje k odvaze veřejně vyznávat Pána, dosvědčovat víru v Něho a podat o pravdě Jeho učení to nejvyšší svědectví.  Akta mučedníků, která o nich vede církev, to dokládají.

Povinnost křesťanů účastnit se života církve je má k tomu, aby jednali jako svědkové evangelia a závazků,které z toho vyplývají. Víra v  Boží moc ve spojení s neochvějným přesvědčením o pravdivosti Božích příslibů  věrnosti věřícímu lidu má dodat živým odvahy, aby vydrželi i pronásledování, neboť spravedlivým a věrným je po smrti slíben zvláštní a šťastný úděl. Všichni věřící, kdekoliv žijící, jsou povinni jednat jako svědkové evangelia. Tak, aby příkladem svého života i svědectvím svého slova dávali viditelně najevo, že křtem a působením Ducha svatého se stali novými lidmi, které Bůh vyvolil a přijal za své děti. Jsou vedeni k tomu, aby se přitom nenechali  svést strachem, nebo se nenechali umlčet. To, co jim Ježíš uložil, zvěstují  upřímně a s otevřeností – za denního světla, před širokou veřejností nikoliv tajně. Neboť jeho poselství je ze své vnitřní přirozenosti zaměřeno k tomu, aby vešlo ve známost. „…neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno“ (Mt 10,26b).

Matonick.