JEŽÍŠ KRISTUS-BŮH A ČLOVĚK V JEDNÉ OSOBĚ - TÉMA 200 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 4.NEDĚLE ADVENTNÍ –18.12.2022

Před dvěma tisíci lety Bůh přijal v Ježíši na sebe smrtelné lidské tělo, sdílel s námi náš pozemský úděl, trápení a smrt.  Jen pohledem víry můžeme odhalit tajemné důvody, pro které Bůh chtěl, aby se jeho Syn ve prospěch spásy všech lidí  narodil z Marie Panny. Skrze přirozenost své matky získal Ježíš své lidství a stal se pravým člověkem. Poněvadž při jeho vtělení měl absolutní iniciativu Bůh a Ježíšovým Otcem je pouze Bůh, zůstal Ježíš i pravým Bohem.  Ježíšem,  počatým v těle Panny Marie z Ducha svatého, začíná nové stvoření. Mimořádně zvláštní událost vtělení Božího syna, kterou prorokovali proroci již dávno před tím, než se stala, neznamená, že Ježíš Kristus narozený z Panny je jen zčásti Bůh a zčásti člověk. Ani v něm není nijak smíšeno Božství s lidstvím.  On se stal opravdu pravým člověkem a pravým Bohem. Boží Syn Ježíš Kristus,  přijal při svém narození z Panny  spolu s lidským  tělem i lidskou duši, která získala dostupné  lidské poznání v jistých dějinných podmínkách v určitém prostoru a čase (srov. Lk 2,52). Navíc je obdařena božskou schopností pronikavě vhlížet  do skrytých myšlenek lidských srdcí a projevovat  všechno poznání, jež má Boží Syn  o svém Otci.   Díky spojení s božskou moudrostí vtěleného Slova do Kristovy osobnosti těší se jeho duše plnosti vědění o věčných Božích záměrech, jež on sám  přišel světu zjevit. Všechno, o čem pro naši spásu Kristus božsky předem rozhodl s Otcem a Duchem svatým,  nám v Ježíši Kristu zjevil  silou své dvojí vzájemně spolupracující boží a lidské vůle a jednání. Dokud se Bůh nezjevil, nebylo možné si jej ani představit. Ježíšovým narozením se ale Bůh v pravém lidském těle zjevil. Když se mudrci od Východu klaní narozenému dítěti, sklání se před Bohem, který má jasnou podobu. "Kdo vidí mne, vidí Otce" – říká Ježíš. On je zjevením Otcovým a "výraznou podobou jeho podstaty" (srov. Žd 1,2). Církev uznává, že podoba Boha  přijetím lidského těla v Ježíši Kristu může být zobrazována  na posvátných obrazech,  že v Ježíšově pravém lidském těle „se nám zjevil neviditelný Bůh“ (Římský misál) i to, že vyobrazení  jeho těla může být uctíváno. Ježíš nás všechny za svého života  miloval svým lidským srdcem a jeho božské Srdce bylo za naše hříchy kopím probodeno. Jeho srdce  je tedy proto chápáno jako zvláštní znamení a symbol vzájemné lásky mezi ním, božským Vykupitelem, Bohem Otcem a lidmi.

Ježíš je jedna osoba, ale má dvě přirozenosti: lidskou a božskou a ty jsou spojeny. Je tedy Bohočlověk.  Má lidský rozum a lidskou vůli, které jsou v dokonalé harmonii podřízeny jeho božskému rozumu a jeho božské vůli, jež má společné s Otcem a Duchem svatým. Vtělení Božího Syna chápeme jako  jedinečnou událost, která nemá žádné obdoby v dějinách. Je tajemstvím naší víry. 

Matonick.