MANŽELSTVÍ – SPOLEČNÁ CESTA K BOHU - TÉMA 201 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – SVÁTEK SVATÉ RODINY – PÁTEK 30.12.2022

Manželství je smlouva mezi mužem a ženou, kteří jsou vzájemně zavázáni k doživotnímu partnerství života a lásky.Manželský svazek je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost manželství, vytvářející mezi manželi trvalé a výlučné pouto. Proto uzavřené a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Kromě toho tato svátost uděluje manželům nezbytnou milost, aby dosáhli svatosti v manželském životě a k odpovědnému přijetí dětí a jejich výchově. Manželská láska zahrnuje všechny stránky muže i ženy. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše, vyznačující se  nerozlučitelností a věrností (1643).

Mnohá manželství se ocitají v ohrožení vinou nedostatečné kultury dialogu a nedostatku pozornosti. K tomu se navíc přidávají ekonomické a společenské problémy. Rozhodující roli ovšem hraje hřích, žárlivost, touha ovládat či vlastnit toho druhého, rozhádanost, vášeň, nevěra a další ničivé síly. Proto také ke každému manželství podstatným způsobem patří odpuštění a smíření ve svátosti pokání. Ne každý člověk je povolán k manželství. Ovšem i lidé žijící o samotě mohou žít plným životem. Ježíš mnohým z nich ukazuje zvláštní cestu; volá je k životu bez manželství „pro nebeské království“ (srov. Mt 19,12). 

V mnoha zemích  dochází hodně často ke smíšeným manželstvím mezi katolíkem a pokřtěným, nebo  nepokřtěným  nekatolíkem, což vyžaduje mimořádnou pozornost a opatrnost, aby nedocházelo k případnému prožívání dramat  u rodinného krbu, plynoucích z rozdílné náboženské mentality. V některých případech je k uzavření smíšeného manželství předem nutný souhlas církevní autority, jinde je potřebné organizovat  pro manžele společnou pastoraci zejména tam, kde jeden z manželů je nevěřící. Církev chápe manželství jako symbol Kristovy lásky k církvi. Protože Boží láska k nám je bezpodmínečná, je to druh lásky, o niž mají sezdaní lidé ve svém životě společně usilovat. Oni pak postupně rozdávají lidem okolo sebe náznaky lásky, jakou má Bůh k nám. Jejich láska se šíří k druhým a posiluje celou církev. (Ef 5,22-33):

Efezským 5,22-24-33: Muž totiž vede ženu, jako Kristus vede své tělo – církev, pro jejíž záchranu sám zemřel. Proto má žena svého muže poslouchat, jako církev poslouchá Krista. A vy, manželé, mějte své ženy rádi tak, jako Kristus miloval svou církev, když pro ni obětoval život, aby ji učinil svatou a čistou Božím slovem a vodou při křtu. Tím si ji připravil slavnou, bez poskvrny a vrásky, svatou a bez kazu. Tak by měl zacházet i muž se svou manželkou a milovat ji jako vlastní tělo. Protože oba jsou teď jedním tělem, prokazuje milující manžel lásku sám sobě! Nikdo přece nemá své tělo v nenávisti, ale s láskou o ně pečuje, stejně jako Kristus pečuje o tělo církve, jehož jsme údy. Že muž a jeho manželka tvoří jedno tělo, říká jasně Písmo: „Proto muž, když se ožení, připojí se ke své ženě a stanou se jednou bytostí.“ Je to snad těžké k pochopení, ale takovým způsobem jsme i my částmi Kristova těla. Proto znovu říkám: muž má svou ženu milovat jako sebe sama a žena má svého manžela mít v úctě.

Matonick.