MILOST KŘTU - TÉMA 204 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ - PÁTEK 6.1.2023

Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takovým, jako byl předtím, začal docela nový život. To je změna, kterou působí sám Bůh. Křest je potvrzení této změny. Prvky svátostného obřadu křtu symbolizují účinky působení Boží milosti, které křest působí. Křtem se i dítě stává členem církve, nebude nikdy samo, osamělé. Hlavou církve je Ježíš Kristus. Ježíš se stává na křtu naším Přítelem. Jako se dítě tělesně podobá rodičům, tak křtem získává podobu Boží a právo, nazývat Boha Otcem a Pána Ježíše bratrem. 

Kristův příchod se v dějinách již naplnil, ale do mnoha lidských srdcí Kristus ještě nevešel, protože tam nebyl vpuštěn. Zrození betlémské bylo omilostněné, prosté následků dědičného hříchu. Jinak je tomu při křtu. Spásným účinkem křtu je, že ruší odloučení pokřtěného od Boha, působí prominutí všech hříchů včetně hříchu dědičného. Bůh věnuje pokřtěnému lásku, takže pokřtěný se stane dítětem Božím, bratrem Kristovým. Život pokřtěného a tak znovuzrozeného se naplňuje novým smyslem a nadějí na věčný život. Křest nejen že očišťuje od všech hříchů, nýbrž dělá z novokřtěnce „nové stvoření“ (srov. 2 Kor 5,17), adoptivní Boží dítě; které je spoludědicem (srov. Řím 8,17) a údem Kristovým (srov. 1 Kor 6,15; 12,27). Dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho. Pokřtění jsou přivtěleni k církvi, ke Kristovu tělu a stávají se „živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem“ (1 Petr 2,5). Křest, který se uděluje jednou provždy a nemůže být opakován, vtiskuje křesťanovi nezrušitelné znamení jeho příslušnosti ke Kristu. Uschopňuje a zavazuje věřící, aby sloužili Bohu živou účastí na svaté liturgii církve.  Křest je Pánovou pečetí, věčného života, kterou nás Duch svatý označil pro „den vykoupení“.

Matonick.