Při stvoření Bůh vštípil do lidského srdce tak nekonečnou touhu po štěstí, že ji nedokáže utišit nic než Bůh sám. Radost a štěstí, které v tomto světě můžeme prožívat, jsou ovšem pouze náznakem štěstí věčného. Bůh člověka i celou církev volá k životu ve věčné blaženosti. Radostnou zvěst o budoucím štěstí, ke kterému je člověk milostí Boží povolán, předložil Ježíš lidu žijícímu už zde na zemi. Naplní se na věčnosti. V ústřední části své Horské řeči popisuje Ježíš Kristus vlastnosti toho, kdo patří do Božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný - blahoslavený. Každé z blahoslavenství (z lat. beatitudo: štěstí, blaženost) zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, za šťastné prohlašuje. V jeho novém učení o štěstí a blaženosti je zjeven obsah celého Kristova evangelia. Nový zákon k vystihnutí křesťanské blaženosti užívá více výrazů. Například jako příprava na věčnou blaženost, příchod Božího království, vstup do radosti Pána, patření na Boha, vstup do Božího odpočinutí. Účastí na božské přirozenosti a na věčném životě svou touhu po štěstí naplníme. Zkoumání obsahu takové blaženosti přesahuje lidský rozum a způsob jak ji dosáhnout, lidské síly. Je plodem nezaslouženého Božího daru. Slíbená blaženost nás vybízí, abychom očistili svá srdce od nízkých pokušení a abychom nade vše hledali Boží lásku. K tomu nás vede po cestě do nebeského království desatero Božích přikázání, horské kázání Ježíše Krista a apoštolská katecheze církve, po níž krok za krokem kráčíme ve svém každodenním konání. Blahoslavenství nás učí, že posledním cílem, k němuž nás Bůh volá jako k nadpřirozenému Božímu daru, je blaženost věčného života v nebeském království.
Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.