JEŽÍŠ ŘEKL: „CO VYCHÁZÍ Z ČLOVĚKA, TO HO POSKVRŇUJE“-STŘEDA PO 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 8.2.2023

Když Hospodin Bůh udělal zemi a nebe, ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná luční tráva, protože Hospodin Bůh ještě neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu, čerpal ze země vodu pro závlahu a občerstvoval tak celý povrch půdy. Tehdy uhnětl Hospodin Bůh člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce  je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Hospodin Bůh vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil; Hospodin Bůh dal člověku příkaz: „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst, ale ze stromu poznání dobra a zla jíst nesmíš, neboť když bys z něho jedl, musíš zemřít!“ Z prvního čtení  (Gn 2,4b-9.15-17).

Bůh dal při svém stvořitelském díle vyrůst v ráji stromu poznání dobrého a zlého  a  člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však jíst nesmíš“. Bůh si přál, aby Adam s Evou nepoznali zlo. Ze své velké lásky je chtěl ušetřit poznání zla – hříchu a jeho důsledků, úmorné dřiny, úzkostlivé ustaranosti, zklamání a smutku, bolesti, nemoci a smrti. Adam s Evou si vybrali poznání zla. Už nemohli dále bydlet v Edenu, protože zahrada ve své dokonalosti je nemohla naučit tomu, co teď potřebovali pochopit. S nevýslovným zármutkem se rozloučili s nádherným prostředím ráje a odešli žít na zemi, na níž spočinula kletba hříchu.

Z evangelia (Mk 7,14-23): Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.“ Když pak odešel od zástupu a vstoupil do domu, ptali se ho jeho učedníci na ten výrok. Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí? Vždyť to mu přece nevchází do srdce, ale do žaludku a odchází do stoky.“ Tím Ježíš prohlásil za čisté všechny pokrmy. Dále řekl: „Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

Ježíš pokračuje  v polemice o povinnosti dodržování některých židovských rituálů o čistotě. Neprohlašuje předpisy za nesmyslné, ale odhaluje, co skutečně morálně znečišťuje člověka. Poukazuje na Boží vůli obsaženou v Zákoně: Bůh si přeje, aby celý člověk byl čistý a svatý. Předkládá nové chápání: ne to vnější může člověka poskvrnit, ale to, co vychází z jeho nejvnitřnější podstaty, z jeho „srdce“, to ho poskvrňuje. Náš základní problém je zlo v srdci, zlo v nás. Dokážeme být slušní, ale sami od sebe nevíme jak být dobří. Každý hříšný skutek je jen projevem toho, co je v nás. Kdybychom byli dobří, nedokázali bychom dělat a myslet špatně. Kdybychom milovali dobro, hřích by nám vůbec nechutnal. Tragédie člověka je v tom, že jeho vůle se po prvotním hříchu v ráji naklonila ke zlu.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na  středu 8.2.2023.

1. čtení: Gn 2,4b-9.15-17

Žalmy: Žl 104,1-2a.27-28.29bc-30,  odpověď: Veleb, duše má, Hospodina!

Evangelium: Mk 7,14-23