MUŽ OPUSTÍ OTCE I MATKU A PŘIDRŽÍ SE SVÉ ŽENY A BUDOU JEDEN ČLOVĚK - ČTVRTEK PO 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 9.2.2023

Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. Z prvního čtení  (Gn 2,18-25 ).

Před tím , než Bůh stvořil Evu, měl Adam mezi jinými za úkol pojmenovat všechna zvířata. Zjistil přitom, že každé z nich má svého pomocníka   opačného  pohlaví. Bůh ho připravil, aby pocítil potřebu rovněž mít vedle sebe rovnocenný protějšek. Ten mohla naplnit pouze žena. Bůh i dnes nás někdy nechá prožít pocity osamělosti, abychom si o to více vážili, když je naše touha a potřeba naplněna. Bůh nás připravuje, abychom přijali jeho dary s vděčností. On se o naše potřeby postará. Děkujme Bohu za partnera a pomocníka, kterého nám dal a nezapomínejme projevovat vděčnost, lásku a úctu také jemu. Bůh ustanovil manželství, včetně toho našeho. Važme si ho:  „A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“    (Mt 19,6).

Z evangelia (Mk 7,24-30): Ježíš se vydal na cestu do tyrského kraje. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby to někdo věděl, ale nemohlo se to utajit. Hned o něm uslyšela nějaká žena, jejíž dcera byla posedlá nečistým duchem. Přišla a padla mu k nohám. Byla to pohanka, rodem Syroféničanka, a prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Řekl jí: „Nech najíst napřed děti! Není přece správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ale ona mu odpověděla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí pod stolem kousky po dětech.“ Nato jí řekl: „Že jsi to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Žena odešla domů a nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch byl pryč.

Ježíš pomáhá ženě a její dceři, které pocházely z úplně jiného prostředí než on. Musel se však nechat přesvědčit. Modlitba té ženy nebyla vyslyšena okamžitě. Svou vytrvalostí přesvědčila Ježíše, že svou prosbu myslí opravdu vážně. Je to statečná a rozhodná žena! Dává všanc svou důstojnost a respekt k sobě, aby zachránila svou dceru. Ta žena ví, že jinde se pomoci nedovolá. Že klidně bude třeba pes a bude cokoliv jiného, jak ji ještě Ježíš nazve – jen když jí pomůže. Ježíš nešel do téhle krajiny zvěstovat blížící se Boží království. Jsou tu samí nevěřící v Boha – natož aby přijali Ježíše jako Spasitele, jako Pána. Ale teď se potkal se ženou, která mu říká „Pane“ a je ochotná udělat cokoliv, jen aby zasáhl. Když si tohle Pán Ježíš srovná s tím, jak ho berou jeho souvěrci.Ti sice v Boha věří, ale hádají se s ním o slovíčka – a tahle pohanská žena si klidně nechá vynadat, jen když Pán Ježíš projeví svoji moc a uzdraví její dceru. Ano – ona to chápe, že Pán Ježíš je žid a na prvním místě se chce starat o židy. A tak se s ním nijak nehádá. Nic si nenárokuje. Nic si nesnaží vynutit, protože ví, že nemá jak. Buď se Pán Ježíš slituje a pomůže jí, nebo nebude nic. Tohle je okamžik, který Ježíše přesvědčí. 

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na  čtvrtek 9.2.2023.

1. čtení:  Gn 2,18-25

Žalmy: Žl 128,1-2.3.4-5 , odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Evangelium: Mk 7,24-30