VŠEVĚDOUCÍ BŮH - TÉMA 210 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 12.2.2023

Bůh o všem ví, všechno zná a udržuje v chodu. Proto se mluví o Jeho "vševědoucnosti". Zná nás v minulosti, vidí v přítomnosti i v budoucnosti. Vidí věci minulé, ale vidí i obraz budoucnosti. Protože je "věčný" a "od počátku", zná všechno, není omezen v čase. Bůh nevlastní jen vědomosti, které známe my lidé. Že ví něco. ON " …ví všechno ". (Srov. 1 Jan 3,20b). Zná nejen člověka", Ježíš jim však nesvěřoval kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl , co je v člověku“ (srov. Jan 2,24-25), ale zná i přírodu,vesmír.  Vševědoucnost Boží je prvotní. Znalost člověka (o něčem) přichází vždy  následně. Předpokládá existenci skutečností, které vznikly před lidským poznáním rozumem nebo na základě zkušenosti. Bůh na rozdíl od nás zná o věcech vše ještě dřív, než začnou existovat : "Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna co se ještě nestalo " (Iz 46,10). Vševědoucnost je totální. Zahrnuje všechno: „Neslyší snad ten, jenž učinil ucho ?“ (Ž 94,9) . Je nerozumné si myslet, že Boží vševědoucnost něco neví. Je psáno: "Tvé oči mě viděli v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely , dřív než jediný z nich nastal " (Ž 139,16). Vševědoucnost Boží je neomylná - nic se jí nemůže postavit do cesty, aby nastal omyl, nebo nečekaná změna. Neexistuje událost, která by se dala definovat jako "jedna z možností". Bůh vždy ví, která skutečnost nastane; i když z našeho pohledu existuje mnoho možností. Naše „známost Boha“ je spojená s Jeho vůlí, protože bez jeho vůle se nic neděje. Boží vševědoucnost je aktivní.Protože Bůh chce „…aby všichni lidé byli spaseni … (srov. 1 Tim 2,4), pak Jeho výlučným zájmem je, aby dal každému člověku maximální možný počet možností k poznání. 

 Když Bůh předem ví, jak vše dopadne, máme se snažit o dobro?  Takovýto Bůh všechno řídí. Bůh nám ovšem dal svobodnou vůli a nedělá z nás loutky. Člověk má vůli, podle které jedná samostatně. Bůh nás vychovává k tomu,abychom si uvědomili, co vlastně děláme, čím se zabýváme.  Reaguje na projevy naší vůle, na každý náš čin, pohnutku či myšlenku neodkladně a vždy s ohledem na jediný cíl - nabídnout nám dostatek šancí k poznání své osoby. Svým Duchem působí na naši duši i ducha a chce, aby došlo k jednomyslnosti.  Chce, aby každý člověk žil v souladu s jeho vůlí, tak jako „Otec a Syn jedno jsou“. Dobrovolně, z lásky k Bohu. Tragické události v životě lidí existují. My jim mnohdy nerozumíme. Můžeme však v tom vidět opět Boží vševědoucnost. On ví, proč to dopouští. Je to opět aktivita Boha vůči ostatním lidem, aby Ho mohli poznat, o Něm uvažovat a milovat Ho.

Podle těch, kteří pochybují o Boží vševědoucnosti, Bůh při své dobrotě neměl stvořit svobodné bytosti, u nichž by věděl, že budou páchat zlo, aby zla na světě ubylo. Toto tvrzení však požaduje schopnost umět položit na váhu všechno zlo a dobro a rozhodnout, že zlo převažuje nad dobrem. Toho však žádný člověk schopen není. Pokud Bůh svobodné bytosti stvořil, pak zřejmě dobro, které z toho v konečných důsledcích vzejde, převyšuje podstatně zlo, které Bůh tím dopustil (dopustil, nikoliv chtěl či působil). Avšak z existence Boží vševědoucnosti, všemohoucnosti a dobroty neplyne, že na světě nemůže souběžně existovat zlo!

Zavržení svobodných bytostí odmítajících Boha, je vlastně způsobeno respektem Boha ke svobodě všech, které stvořil. Tito tvorové se nakonec musí definitivně rozhodnout pro Boha nebo proti němu. Bůh je sice oslovuje svou milostí a láskou, nicméně plně zachovává jejich svobodu - ani je láskyplně k ničemu nenutí. Zavržený je ten tvor, který je si vědom konečných důsledků svého svobodného rozhodnutí vedeného proti Bohu. Bůh by je mohl svou mocí k lásce k sobě přimět silou, ale to by znamenalo porušení jejich svobod. Mohl by být i zlý, ale nechce.

Bůh je vševědoucí. Není-li omezený časem ani prostorem, pak ví o všem, co se děje. Zná celou minulost i celou budoucnost. To neznamená, že v našem životě už je vše předem dané. Bůh zná naši budoucnost proto, že ji vidí ve své nadčasovosti, ne proto, že v ní vše určuje. Nechce určovat naše životy. Je nekonečně dobrý. Chce, abychom se svobodně učili milovat. Boží všedobrotivost neruší Boží všemohoucnost a vševědoucnost,  protože Bůh je dobrý svobodně a pro svobodné. 

Matonick