BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ V PÍSMU SVATÉM - TÉMA 215 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 4. NEDĚLE POSTNÍ 19.3.2023

Člověku je Bohem umožněno vstoupit do  nebeského Božího  království. Je připraveno pro ty, kteří přijmou a uvěří v slovo Ježíše Krista, Syna Božího a Syna člověka, hlásajícího o tom radostnou zvěst. Jeho slovo je uvedeno v život  už zde na zemi. Ježíš je doprovází mnoha mocnými činy, divy a znameními. Na svůj královský trůn on definitivně usedne po svém druhém námi toužebně očekávaném příchodu a natrvalo se ujme královské iniciativy. Téma Božího království prostupuje celou Biblí, Starým (SZ) i Novým zákonem (NZ). Stěžejního významu se mu  dostává v evangeliích.

Ke studiu dnešního biblického tématu, je nutné použít zde uvedené odkazy na Písmo bible a případně též dokument papežské biblické komise (PBK - z roku 2001,předseda  teolog  kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI.) : „Židovský národ (ŽN) a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli“.   

SZ a NZ se od sebe dosti výrazně liší nejen v důležitosti, jakou každý z nich tomuto tématu přikládá, ale v rozdílnosti kladených důrazů:

Boží království ve SZ (dokument PBK ŽN čl. 60).

Pojetí královské důstojnosti Boží tkví svými kořeny v kulturách starého Orientu. Boží královská vláda nad jeho izraelským lidem se objevuje v Pentateuchu (Ex 15,18; Nm 23,21; Dt 33,5) a zejména v knize Soudců (Sd 8,22-23) a v 1. Sam 8,7; 12,12. Bůh je rovněž vzýván jako král celého vesmíru, zvláště v královských žalmech ( Žl 93; 94; 95; 96; 97; 98; 99). Bůh se zjevuje jako král proroku Izaiáši v roce 740 př. Kr. (Iz 6,3-5). Jeden z proroků Hospodina líčí jako univerzálního krále, sedícího na trůně, obklopeného nebeským zástupem (1 Král 22,19-22).

Během zajetí chápou proroci Boží království jako realitu, která působí v samém srdci pohnuté historie vyvoleného národa (Iz 41,21; 43,15; 52,7; Ez 20,33). Totéž se konstatuje i v některých pozdějších prorockých textech (Iz 33,22; Mich 2,13; Sof 3,15; Mal 1,14).

Nicméně téma již začíná dostávat zabarvení zabývající se posledními věcmi člověka a koncem světa (Mich 4,7-8; Zach 14,6-9; 16-17), projevující se svrchovaným soudem,který Hospodin vykoná nad národy ve svém sídle na siónském pahorku (Iz 2,1-4; Mich 4,1-4). Objevují se informace o blížícím se příchodu tajemné postavy líčené „jako Syn člověka“, jemuž byla dána vladařská moc, sláva a království „nade všemi národy“ (Dan 7,13-14).  Tam nastupuje cesta k vykreslení věčného království nebeského, ve kterém přebývají svatí, povolaní  je převzít ( Dan 7,18; 7,22; 7,27). Téma Božího království však dosahuje svého vrcholu v mnoha Žalmech (Žl 47;  Žl 93; 96; 97; 98; 99).

Boží království v NZ (čl. 61).

Ačkoliv je Boží království tématem jasně dosvědčeným ve SZ, stěžejního  významu se mu dostává v evangeliích, neboť je základem Ježíšova prorockého kázání, jeho mesiánského poslání, jeho smrti i vzkříšení. Dávné zaslíbení Boží dané Abrahámovi  se nyní uskutečňuje.  Jistěže v Ježíšově době i u jeho učedníků (Mt 20,21; Sk 1,6) bylo stále velmi vžité starozákonní pojetí „Božího království“, které má ráz politický, světský a jeho centrem je Izrael a Jeruzalém (Lk 19.11). Avšak NZ provádí celkově radikální obrat k myšlence Království nebeského a věčného. Matouš užívá termínu „nebeské království“ 33 x.

Pravým Ježíšovým posláním je „hlásat radostnou zvěst o nebeském království“ a to vyučováním, pomocí zázračného uzdravování nemocných (Mt 4,17; 4,23; 9,35), nebo vyhánění zlých duchů (Mt 12,28) či jinak. Ježíšovo učení o „spravedlnosti“, která je nezbytnou podmínkou vstupu do království (Mt 5,20), nastiňuje vysoký náboženský a mravní ideál (srov. Mt 5,21-7,27). 

Ježíš oznamuje, že Boží království se přiblížilo (Mt 3,2; 4,17), což přináší do nynějška jisté napětí z očekávání. Království patří od těchto chvil těm, kdo jsou „chudí v duchu“ (Mt 5,3) a těm, kdo jsou „pronásledovaní pro spravedlnost“ (Mt 5,10). Řada podobenství ukazuje Boží království již nyní přítomné a působící ve světě             (srov. Mt 13,31-32; 13,33). Petr dostává od Ježíše pro svou úlohu v církvi „klíče od nebeského království“ (Mt 16,19). Jiná podobenství zase vyjadřují hledisko smrti a posledního soudu (Mt 13,47-50; 22,13). Tehdy se Boží království uskuteční pod královskou vládou „Syna člověka“ (Mt 16,28; 25,31; 25,34). Mt 18,9 s Mk 9,47 ukazuje, že Boží království je nabídkou přístupu k pravému životu, který  umožňuje  svému lidu Bůh na nebesích.

Marek a Lukáš podávají totéž učení jako Matouš, ovšem s osobitými odstíny. Méně často se objevuje v ostatních novozákonních knihách (Jan 3,3; 3,5; Sk 1,3; 8,12; Řím 14,17). Janova apokalypsa popisuje velkou bitvu proti silám zla, která končí nastolením tohoto království: „Vláda nad světem“ patří od nynějška „našemu Pánu a jeho Pomazanému“,“on bude kralovat na věčné věky“ (srov. Zj 11,15).

Matonick – farnost Krásensko