Čtení z druhé knihy Samuelovy. Hospodinovo slovo se ozvalo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“ Z prvního čtení (2 Sam 7,4-5a.12-14a.16).
Král David chtěl postavit Chrám (dům), který by oslavil Pánovo jméno. Uskutečnění stavby však bylo svěřeno až Šalamounovi. Šalamoun jako Davidův syn a stavitel Chrámu je symbolem Mesiáše, jenž staví dům pro Boží lid a Jeho království nad Božím lidem bude věčné. Podle Božího zaslíbení má Davidův rod v historii své pokračování v dalších pokoleních. Autor biblického textu z knihy Samuelovy zmiňuje, že Boží věrnost přislíbená Davidovu potomstvu se vztahuje na celý lid Izraele, jemuž Bůh zaručuje spásu a definitivní bezpečí navěky. Také prorok Izaiáš viděl Davidův trůn jako historickou a politickou realitu. Vládnutí potrvá do příchodu Mesiáše: „Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce. Na Davidově trůnu usedne, aby vládl jeho království, aby je ustanovil a upevnil právem a spravedlností od toho dne až navěky.“ (Iz 9,6). „Vláda nad světem“ patří od nynějška „našemu Pánu a jeho Pomazanému“,“on bude kralovat na věčné věky“ (srov. Zj 11,15).
Ze druhého čtení (Řím 4,13.16-18.22 ): Bratři! Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na Zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry. A proto se člověk stává dědicem na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem – jak stojí v Písmu: `Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' – před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není. Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: `Tak četné bude tvé potomstvo!' A proto `mu to bylo uznáno za spravedlnost'.
Abrahám je nejen praotcem Židů, ale i těch pohanů, kteří uvěřili v Ježíše Krista. Je mu slíbeno, že se stane požehnáním pro všechny národy. Abrahám je pro Pavla symbolem bezpodmínečné víry, a proto ti, kdo věří (v Boží jednání skrze Krista), jsou jeho následovníky, potomky skrze svou víru. Na pohanech, kteří učinili stejný krok víry jako Abrahám, se Boží zaslíbení naplňuje.
Z evangelia (Mt 1,16.18-21.24a ): Slova svatého evangelia podle Matouše. Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.
V těchto několika verších se o Ježíšovi dozvídáme dvě zásadní věci. Zaprvé, jeho původ je božský, a přesto je součástí lidského rodu. Zadruhé, jeho posláním není jenom varovat před hříchem, jako to dělali proroci Izraele. On naproti tomu skutečně svět z pout hříchu zachrání. Josef byl požádán, aby se staral o Marii a její dítě, které mělo Boží poslání. Poslechl bez váhání a můžeme předpokládat, že i s radostí. Vzal si Marii, skvělou ženu, za manželku.
Odkaz na liturgické texty z lekcionáře k bohoslužbě slova na pondělí 20.3.2023.
1. čtení: 2 Sam 7,4-5a.12-14a.16
Žalmy: Žl 89,2-3.4-5.27+29, odpověď: Jeho potomstvo potrvá navěky.
2. čtení: Řím 4,13.16-18.22
Evangelium: Mt 1,16.18-21.24a
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.