JESTLIŽE KONÁM SKUTKY SVÉHO OTCE A NEVĚŘÍTE MNĚ, VĚŘTE TĚM SKUTKŮM - PÁTEK PO 5. NEDĚLI POSTNÍ 31.3.2023

Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: „Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!“ Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů! Z prvního čtení  (Jer 20,10-13 ).

Už dlouho vyzývá prorok Jeremiáš vyvolený národ k obrácení, ale ten jeho slovům nevěnuje  patřičnou pozornost.  Bůh proto Jeremiášovi přikazuje, aby ohlašoval, že se blíží neodvolatelný Boží soud. Na izraelský národ se přivalí zkáza a Jeruzalém bude vydán do rukou babylonského krále. Prorok prožívá nejkrutější období svého bolestného poslání a obrací se k Bohu se svým posledním „vyznáním“. Jeho slova popisují stav Jeremiášovy duše a zároveň jsou zrcadlem, ve kterém můžeme vidět úděl všech, kdo opravdově žijí svou víru. Prorok zcela vkládá svůj osud do  Hospodinových rukou. Jeho život  je mocí Hospodina zachráněn , bude však i nadále nesnadný.

Z evangelia (Jan 10,31-42):  Židé brali kameny, aby Ježíše kamenovali. Ježíš jim na to řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání: ty jsi jen člověk, a děláš ze sebe Boha.“ Na to jim Ježíš řekl: „Ve vašem Zákoně je přece psáno: `Já jsem řekl: Jste bohové.' Jestliže nazval bohy ty, kterým se dostalo Božího slova – a Písmo nemůže být zrušeno – můžete vy říkat o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, že se rouhá, protože jsem řekl: `Jsem Syn Boží'? Nekonám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Jestliže však je konám a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a konečně pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ Znovu by se ho byli rádi zmocnili, ale on jim unikl. Zase odešel za Jordán na to místo, kde dříve křtíval Jan, a tam zůstal. Přišlo k němu mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádné znamení, ale všechno, co Jan řekl o něm, bylo pravda.“ A mnoho jich tam v něho uvěřilo.

Antipatie židů vůči Ježíšovi se vyostřují do té míry, že jej dokonce chtějí kamenovat. Už mnohokrát se ho snažili dostat do vězení, nyní ho chtějí obvinit z rouhání: ač je pouze člověk, dělá ze sebe Boha. Ježíš reaguje vyčerpávající odpovědí. Odvolává se na skutky, které vykonal. Pokouší se otevřít jejich zatvrzelá srdce. Když se mu to příliš nedaří, odchází do kraje,  kde se k němu připojili jeho první učedníci. Právě zde v něj nyní uvěřilo mnoho lidí, takže do temnoty odmítání proniká paprsek nové víry. Předzvěst milosti blížících se Velikonoc.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pátek 31.3.2023.

1. čtení: Jer 20,10-13

Žalmy: Žl 18,2-3a.3b-4.5-6.7,  odpověď: Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, a vyslyšel mě.

Evangelium:  Jan 10,31-42