ŽÁDNÝ PROROK NENÍ VÍTANÝ VE SVÉM DOMOVĚ - PONDĚLÍ PO 3. NEDĚLI POSTNÍ 13.3.2023

Náman, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána vlivným mužem a váženým pro vítězství, které Hospodin popřál skrze něj Aramejcům, ale byl malomocný. Když jednou Aramejci vyšli v houfech k nájezdu, zajali z izraelské země malou dívku, která se stala služkou u Námanovy ženy. Řekla své paní: „Kéž by byl můj pán u proroka v Samaří, ten by ho zbavil jeho malomocenství.“ Náman to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvila dívka z izraelské země.“ Aramejský král řekl: „Nuže, jdi tam, pošlu dopis izraelskému králi.“ Náman šel a vzal s sebou deset talentů stříbra, šest tisíc šiklů zlata a desatero svátečních šatů a přinesl izraelskému králi dopis tohoto znění: „Zároveň s tímto dopisem posílám k tobě svého služebníka Námana, abys ho zbavil malomocenství.“ Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl svůj šat a zvolal: „Copak jsem Bůh, abych rozhodoval o životě a smrti, že ke mně posílá člověka, abych ho zbavil malomocenství? Je zřejmé, sami to vidíte, že hledá proti mně záminku!“ Když se Elizeus dozvěděl, že si izraelský král roztrhl šat, poslal k němu vzkaz: „Proč sis roztrhl šat? Ať přijde ke mně a pozná, že je v Izraeli prorok.“ Náman tedy přijel se svým spřežením a vozem a zastavil se u dveří Elizeova domu. Elizeus poslal k němu posla se vzkazem: „Jdi se umýt sedmkrát v Jordáně a tvé tělo se obnoví; jdi a budeš čistý!“ Sestoupil tedy a ponořil se do Jordánu sedmkrát podle nařízení Božího muže a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý. Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: „Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli.“Z prvního čtení  (2 Král 5,1-15a ).

Náman  byl významným pohanským velitelem syrského vojska. Trpěl bolestivou zhoubnou kožní nemocí zvanou malomocenství. Služebnice jeho manželky izraelská dívka, která má víru v Pána, se zmíní o existenci izraelského proroka Elizea. Jedině ten by podle ní mohl  být obdařen Boží mocí  takovou chorobu vyléčit. Náman proroka navštíví, zbaví se svého počátečního pyšného chování, pokorně se podřídí jednoduchým Eliášovým  pokynům k očistě a je uzdraven. To ho přivádí k upřímné víře  v Boha.

Z evangelia (Lk 4,24-30): Slova svatého evangelia podle Lukáše. Když přišel Ježíš do Nazareta, řekl lidu v synagoze: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

Ježíš káže v synagoze  o nevděčném poslání božích proroků. Vypráví příběh o Námanovi, který cestuje s velkým bohatstvím, aby si koupil uzdravení. Prorok Eliáš mu však dává jeden prostý, skromný úkol: má se sedmkrát vykoupat v Jordánu. Náman uraženě odmítá a vydává se na cestu domů. Znovu však přichází spásné slovo zdola: jeho služebníci ho přesvědčí, aby udělal, co mu říkají. Sundá si zbroj - symbol lidské moci - vykoupe se a zjistí, že jeho tělo je obnoveno. Eliáš neuzdravil žádného malomocného v Izraeli, ale Syřana Námana ano. Izraelité se cítí Ježíšovými slovy dotčeni. Nelíbí se jim, že Ježíš zahrnuje všechny národy do Boží péče a pod plášť spásné Boží lásky. Žárlivě si střeží svůj vztah k Bohu jako výjimečný, nepřejí druhým Boží přízeň, nedávají jim právo na půdu a nepřejí jim stejná práva jako sobě. Ježíš objímá všechny lidi, jeho srdce je otevřené všem bez ohledu na jejich víru, národnost, pohlaví, věk nebo jiné kategorie, podle kterých se my lidé dělíme.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na  pondělí 13.3.2023.

1. čtení: 2 Král 5,1-15a

Žalmy: Žl 42,2.3; 43,3. , odpověď: Má duše žízní po živém Bohu, kdy už ho spatřím tváří v tvář?

Evangelium:   Lk 4,24-30