23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 7.9.2014
Liturgické texty (AI)
Láskyplné srdce Boží na nikoho nemíní uvalit konečný trest za bezbožnost, ale touží každého zachránit a přivést na cestu obrácení a odpuštění. Bůh přeje všem život a ne smrt. Ví, že lid je trvale hříchem ohrožen. Jak čteme z knihy proroka Ezechiela, ustanovil proto proroka strážcem těch, kdo patří Bohu. Jeho úkolem bude všechny poučovat o důsledcích nesprávného chování a varovat je před blížícími se hrozbami a následky hříchu.
1. ČTENÍ Ez 33, 7-9: Toto praví Hospodin: "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."
Výňatek z listu apoštola Pavla obsahuje Ježíšovo základní přikázání, přikázání lásky - „Miluj svého bližního, jako sám sebe“. Tím bližním je Kristem míněn každý člověk. V tomto smyslu je láska k lidem dovršením, dozráním a naplněním Starého Zákona a základem Zákona Nového.
2. ČTENÍ Řím 13, 8-10: Bratři! Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.
Dnešní Matoušovo evangelium je prostoupeno starostmi o záchranu spolubratrů slabších ve víře. Ježíš v něm vybízí křesťany k převzetí odpovědnosti za ty, kteří zhřešili. Obzvláštní důraz přitom klade na církevní společenství, shromážděné kolem jeho osoby. Jen tak může být člověku zaručena Boží přítomnost a jistota, že bude vyslyšeno vše, oč bude Boha v modlitbách prosit.
EVANGELIUM Mt 18, 15-20: Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."
Eucharistická modlitba II
je téma 48 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus AI s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 1353 - 1354.
Osnova:
a) epikléze k proměnění
b) vyprávění o ustanovení Večeře Páně a obětní úkon
c) anamnéze a obětování Těla a Krve Páně
Úvod.
V minulé lekci jsme zahájili téma o eucharistické modlitbě výkladem o jejím smyslu a základní struktuře a popisem prvních dvou částí modlitby - o prefaci a Sanctus. Dnes navazujeme dalšími částmi eucharistické modlitby podle stanovené osnovy.
Epikléze k proměnění.
Církev katolická v epiklézi zvláštními prosbami vyprošuje působení Ducha Svatého, aby věřícími přinesené dary byly proměněny, a tak se staly Kristovým tělem a krví, a aby neposkvrněná oběť posloužila ke spáse těm, kdo na ní budou mít účast při svatém přijímání (1353).
Epikléze je slovo řeckého původu a znamená „svolávat“. Přesněji řečeno je to prosba, aby Bůh poslal svého Ducha, který promění chléb a víno v Tělo a Krev Pána Ježíše.
Již v nejranějších eucharistických modlitbách najdeme modlitební text svolávaní Božího Ducha na dary chleba a vína a na stolující společenství církve. Zařazení této prosby o Božího Ducha bylo v obcích rané církve samozřejmé. V Písmu četl lid o Božím Duchu, který se na počátku vznášel nad vodami, který sestoupil na lidi a spočinul na nich, a který oživil jejich mrtvá těla i duše. Věděli, že se po odchodu Ježíše mohou spoléhat na "pomoc Ducha svatého", neboť On bude stále s nimi a v nich.
Epikléze znamená nastolení životní souvislosti s Bohem. Jenom když se lidé navrátí k Bohu a nechají se naplnit jeho životodárným dechem, jsou znovuzrozeni a uzdraví se. Jenom Boží životodárnou silou se může stát chléb chlebem života a víno nápojem spásy. Epikléze je určena odedávna i k jiným liturgickým úkonům, především k přijímání, biřmování a k žehnání křestní vody a oltáře.
Na oltáři jsou dva "obětní dary" - jeden se má stát Kristovým tělem a jeho krví (chléb a víno) a druhý Kristovým tělem tajemným. Ve mši jsou tedy i dvě epikléze, dvojí vzývání Ducha svatého. První, zvaná posvěcující, je pronášena v eucharistické modlitbě nad dary. Druhá je určena těm, kdo budou posvátné dary přijímat, aby je Duch s Kristem sjednotil. Vztažení ruky nad dary je gesto, které doprovází slova první epikléze. Kněz v ní prosí:
"Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe, - kněz sepne ruce, dělá znamení kříže nad miskou a kalichem a dále říká: ať se stanou tělem a krví tvého Syna, našeho Pána, Ježíše Krista, neboť on sám nám přikázal slavit toto tajemství“: …
Vyprávění o ustanovení Večeře Páně a obětní úkon.
Po epiklézi k proměnění následuje vyprávění o ustanovení účinnosti Kristových slov a Jeho úkonů při Večeři Páně, kdy Ježíš obětoval k ustanovení eucharistie své tělo a krev. Tajemnou proměnou podstaty chleba a vína, je pak v těchto obětních darech působením moci Ducha svatého svátostně zpřítomněno Tělo a Krev Ježíše Krista, jakož i Jeho oběť, jednou provždy přinesená na kříži.
V bibli o ustanovení eucharistie nacházíme tyto čtyři novozákonní texty:
1 Kor 11,23-26; Lk 22,15-20; Mk 14,22-25; Mt 26,26-29.
Slova ustanovení, která pronáší kněz (K.):
„V noci, kdy se za nás vydal, vezme chléb, (K. ho drží trochu pozvednutý nad oltářem) vzal při večeři chléb,vzdal ti díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává.
(K. ukáže lidu tělo Páně, položí ho znovu do misky a pokleknutím projeví úctu,vezme kalich, drží ho trochu pozvednutý nad oltářem a dále praví) :
Po večeři vzal také kalich, vzdal ti díky a požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku!“
K. ukáže lidu kalich s krví Páně, postaví ho znovu na korporál a pokleknutím projeví úctu a přikročí k vyznání tajemství víry.
Anamnéze a obětování Těla a Krve Páně.
Kněz a lid začíná vyznáním tajemství víry a po anamnézi pokračuje obětováním Těla a Krve Páně:
K. „Tajemství víry.“Lid: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane, Ježíši Kriste.“ K. „Proto na památku spasitelné smrti tvého Syna i jeho vzkříšení a nanebevstoupení a v očekávání jeho slavného příchodu přinášíme ti, Bože, toto díkůvzdání, tuto oběť živou a svatou.“
V anamnézi slaví církev, plníc příkaz obdržený skrze apoštoly od Krista Pána, Kristovu památku vzpomínkou zvláště na jeho požehnané utrpení, slavné vzkříšení a nanebevstoupení (1354). Shromážděný věřící lid pak obětuje v Duchu Svatém neposkvrněnou oběť Těla a Krve Páně Bohu Otci. Církev usiluje dosáhnout toho, aby se věřící učili obětovat i sebe samotné, aby mohli být Duchem svatým plnohodnotně vedeni ke sjednocení s Bohem a též mezi sebou, aby tak Bůh byl všechno ve všech.
Na závěr:
Po předložení oběti, pronesení epikléze k přijímání, vyslovení proseb a závěrečných obřadech, bude vše připraveno k hostině přijímání Kristova Těla a Krve.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.