BIŘMOVÁNÍ – SVÁTEK DOSPĚLOSTI - TÉMA 222 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 14.5.2023

Svátost biřmování tvoří spolu se křtem a eucharistií (svaté přijímání) souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“. Pokřtěného biřmování dokonaleji spojuje s církví, rozmnožuje v něm  dary Ducha svatého,  dává mu sílu poznávat, co je dobré a co zlé a volit to dobré. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Takovému člověku se dostává zvláštní pomoci Ducha Svatého také při nalézání jeho místa v životě.  Biřmování nám stejně jako křest, jehož je naplněním, vkládá do duše nezrušitelné znamení, že Ježíš vtiskl křesťanovi do srdce pečeť svého Ducha.  Už ve Starém zákoně hlásali proroci, že Duch Páně spočine na Mesiáši. A ve chvíli křtu Ježíše v Jordánu se Duch Svatý stal viditelným božím znamením, že ten na koho nejdříve Duch svatý sestupuje, tedy na Ježíše, je Božím Synem a Mesiášem. Celý jeho život od okamžiku, kdy byl počat, probíhá v dokonalém  společenství s Duchem svatým, kterého  Ježíši dává jeho Otec „v plnosti“ (srov. Jan 3,34). Plnost Ducha neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být vylita na celý Boží lid, jak  Ježíš mnohokrát slíbil. Po seslání Ducha svatého skutečně apoštolové začali nezadržitelně hlásat a konat velké Boží skutky. Ti, kdo uvěřili a dali se pokřtít, pak "dar Ducha Svatého" (srov. Sk 2,38) dostali rovněž.  Nástupci apoštolů pak obdrželi dar předávání Ducha skrze vkládání rukou. Tím je křestní milost dovedena k plnosti. Katolická tradice právem považuje vkládání rukou za původ svátosti biřmování. Aby se lépe vyjádřil dar Ducha Svatého, přidávalo se mazání vonným olejem (křižmem), kdy se křesťan stává "pomazaným" v Duchu Svatém.

Svátost biřmování může a má přijmout každý, kdo byl pokřtěn, dosud nebyl biřmován a dosáhl schopnosti užívání rozumu. Mluví-li se o biřmování jako o „svátosti křesťanské dospělosti“, nesmí se tím směšovat dospělý věk víry s dospělým věkem přirozeného růstu. Výchova biřmovance v přípravě na biřmování  usiluje o to, aby v něm probudila smysl pro příslušnost k všeobecné církvi a k farnímu společenství.

Před přistoupením k  biřmování je vhodné přistoupit ke svátosti smíření, aby byl člověk očištěn před přijetím daru Ducha svatého. Doporučuje se, aby si kandidáti pro biřmování našli duchovní pomoc kmotra, nejlépe toho, který byl vybrán pro křest, aby se lépe zdůraznila jednota obou svátostí. Biřmování v západní církvi uděluje biskup. Skutečnost, že biskupové jsou nástupci apoštolů, se projeví na účinku svátosti. Biřmovanec tím získá mnohem těsnější spojení s církví. Biřmování zdokonaluje křestní milost. Je svátostí, která do nás vylévá Ducha svatého, aby nás hlouběji zakořenil do božského synovství a pevněji přivtělil ke Kristu.

Matonick.