BŮH JE PRAVDIVÝ A VĚRNÝ- TÉMA 221 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 7.5.2023

V náboženských příručkách se uvádí výčet Božích vlastností, například věčnost, nekonečnost, všudypřítomnost, naprostá dokonalost, vševědoucnost, všemohoucnost, spravedlnost.  Žádná z těchto vlastností však nemůže plně postihnout Boží skutečnost. Je to jen lidský pokus Boha si poněkud přiblížit. Bůh totiž lidskou chápavost daleko přesahuje. Tajemství, do kterého se Bůh zahaluje, člověk nebude moci nikdy zcela prozkoumat. „Bůh převyšuje všechno, co se o něm dá myslet“ (sv. Tomáš). Bůh patří mezi tajemství, která nás přesahují, přesto nás vybízejí k hledání, zkoumání a k přemýšlení. P. František Opletal ve své knize „Věřím v Boha“ píše: „ Vždyť samo Písmo svaté, chce-li o Bohu něco říci, neví si většinou jiné rady, než že užívá různých metafor, příměrů, srovnání s vlastnostmi přirozenými. A co najde nejlepšího, největšího, nejkrásnějšího a nejdokonalejšího ve světě stvořeném, to připisuje Bohu“. „ Vždyť všechno, co náleží k bytí, co je s ním spojeno, co znamená nějakou dokonalost, nějakou hodnotu, to vše nalézáme v Bohu, jenže způsobem a v míře nekonečné“.

 Bůh je absolutně dobrý, pravdivý a věrný. Co mluví, je pravda, splní, co slibuje nebo hrozí, nemůže se zmýlit ani klamat. Bůh je plnost veškerého bytí.  Je bytí samo a tedy také plnost všeho dobra.  Stěžejní vlastností dobra je nezištná a věrná Boží láska k člověku. Bůh miluje každého z nás bez rozdílu láskou nejdokonalejší. Miluje nás proto, že chce. Jeho láska je svobodná. Je to  zdarma daný dar, který má tvůrčí sílu.                                   

To, aby byla „Boží láska vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5), my sami  jenom umožňujeme nebo znemožňujeme. My se jeho lásce buď otevíráme, nebo uzavíráme, buď ji přijímáme, nebo odmítáme. „Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (srov. 1 Tim 2,4). To jenom člověk spásu odmítá.

Lidské osudy a běh světových dějin řídí Boží prozřetelnost, zahrnující absolutní Boží všemohoucnost, jeho nevyzpytatelnou moudrost a nekonečnou dobrotu. Není možné, aby se ve světě něco stalo bez nebo mimo Boží Prozřetelnost. Proto je potřeba naplnit naši duši bezmeznou důvěrou v dokonalost jeho působení a  spolehnout  se přitom na Boží slova a zaslíbení. Vždyť právě vědomí, že jsme v rukou  dobrotivého Boha, jeho všemohoucí Moudrosti, která se chce nezištně darovat a přičinit se o to, aby co nejvíce bytostí mělo podíl na jejím nekonečném štěstí – právě to otevírá člověka důvěře vůči Bohu. A ten, který nás miluje, je dost mocný, aby uskutečnil svou lásku k nám.  Taková důvěra pak vymýtí strach a nepokoj jak ze života přítomného, tak budoucího (ba i ze smrti), protože důvěra v Boží prozřetelnost plní duši pravým Božím pokojem, který je jakoby odleskem onoho míru, jenž je životem Nejsvětější Trojice.

U Nejsvětější Trojice již vstupujeme do hlubin  tajemství víry existence Boha ve třech osobách, což  je ovšem záležitost až teprve křesťanská. V Novém zákoně je tato božská pravda obsažena na mnoha místech všude tam, kde Ježíš mluví o sobě jako     o Bohu, kde hovoří o svém Otci a Duchu svatém a kde se lidem nadpřirozeným způsobem zjevuje.  Nejjasněji o tom Pán mluví, když předává apoštolům jejich světodějné poslání. Dnešní četba evangelia nám k tomu poskytne skvělý doklad.

Bůh se nám zjevil jako ten, který je „nejvýš milosrdný a věrný“ (srov. Ex 34,6). Bůh ukazuje ve všech svých dílech svou laskavost, dobrotu , milost a svou lásku: ale také svou spolehlivost, stálost, věrnost a svou pravdu. Bůh je pravda sama, jeho slova nemohou klamat. Právě proto se  na ně můžeme spolehnout ve všem s plnou důvěrou v pravdivost a věrnost jeho slova. Skrze křestní milost ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého  jsme povoláni k tomu, abychom měli účast na životě Nejsvětější Trojice, zde na zemi ve víře a po smrti ve věčném světle.

Matonick.