SLOVANSKÁ BOHOSLUŽBA - TÉMA 232 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K SLAVNOSTI SV. CYRILA A METODĚJE 5.7.2023 - STŘEDA

Moravané se svými knížaty Mojmírem I. a jeho nástupcem Rostislavem v čele  byli v devátém století již získáni pro křesťanskou víru. Učitelé z Vlach, Řecka a Německa ovšem přicházeli a učili moravský lid rozličně bez náležité znalosti slovanského jazyka.  A to mohla být jedna z příčin, proč dosud křesťanství k lidu zcela neproniklo. To podle některých historiků vedlo Rostislava k tomu, aby požádal Cařihrad o biskupa, který by slovanský jazyk ovládal.  Rostislavovi však především šlo o to, aby na Moravu přišel biskup, který by se ujal její církevní správy a vymanil ji ze závislosti na bavorském episkopátu. Je možné, že si také od poselství do Cařihradu sliboval politickou a mocenskou pomoc. Avšak hlavním smyslem jeho žádosti bylo zřízení samostatné moravské církevní diecéze.

Misijní výprava vedena Konstantinem dorazila na Velkou Moravu asi v pozdním podzimu roku 863. Konstantin byl nadšen. Konečně měl možnost praktikovat své myšlenky o misijní práci mezi Slovany a uplatnit svůj literární překlad perikop z Písma, které se čtou při nedělních bohoslužbách.Vytvořil také písmo zvané hlaholice. V misijní výpravě byli kromě jeho žáků  i jeho bratr Metoděj. Rostislav je velmi dobře přijal. Konstantin si ho brzy dokázal získat nejen tím, že plynně ovládal slovansky jazyk, a tudíž byl schopný s ním o všem rozmlouvat bez pomoci tlumočníků, ale také pro jeho schopnost dokonalé výmluvnosti a diplomatické obratnosti, s níž nastínil moravskému knížeti dobré možnosti dalšího církevního vývoje v jeho zemi. Od počátku se zde Konstantin s celou výpravou snažili eliminovat existenci přežitků pohanství. Byli touto situací rozhořčeni a dávali ji za vinu svým předchůdcům v misijním úsilí – latinskému duchovenstvu. Proto srozumitelně  neustále lidem vysvětlovali podstatu křesťanství a její neslučitelnost s pohanskými zvyklostmi.

Na Moravě byla v té době již plně zakotvena latinská liturgie, avšak Konstantin s Metodějem užívali liturgie byzantské, která se od západní lišila nejen používáním řečtiny, ale i úplně jinými obřady i zvyklostmi (např. jiné dny půstu, příprava pohanů ke křtu etc.). Všechny odlišnosti těchto zvyklostí vedly často k rozporům a způsobovaly složité vztahy mezi latinským a byzantským duchovenstvem.

Konstantin a Metoděj zavedli na Moravě liturgii byzantskou. Do staroslověnštiny přeložili nejdůležitější byzantské liturgické knihy. Podle řeckého textu  římské mše byl také pořízen překlad – liturgie sv. Petra. Poté následoval překlad všech čtyř evangelií. Jako úvod k nim napsal Konstantin  poetickou skladbu, v níž apeluje na Slovany, aby pěstovali písemnictví ve svém vlastním jazyce.

 1100 let před II. vatikánským koncilem  hlásali právo národů na bohoslužebný jazyk. Velmi důležité bylo vychovat i domácí kněze, které však zatím nebylo možné vysvětit. Bratři po třech letech intenzivní činnosti se proto v roce 867 rozhodli jít za papežem do Říma. Naši věrozvěsti u něj vyřídili tři hlavní záležitosti a to: potvrzení staroslovanské řeči v liturgii římského obřadu, vysvěcení učedníků na jáhny a kněze a zřízení samostatné hierarchie pro Velkou Moravu, která by byla závislá přímo na papeži.

Cyril a Metoděj se stali našimi duchovními otci, kterým vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Po nich až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi jazyky, ale především jazykem mateřským.  Papež Jan Pavel II. při vzpomínce na slavné věrozvěsty  v roce 1985 řekl: „Učení církve musí být předkládáno takovým způsobem, aby bylo srozumitelné těm, kterým je Bůh určil. V encyklice Slavorum apostoli jsem připomněl, že Cyril a Metoděj právě  z tohoto důvodu usilovali o přeložení biblických termínů a pojmů řecké teologie do velmi odlišných dějinných zkušeností a myšlení. Chtěli, aby jediné Boží slovo bylo "zpřístupňováno v souladu s vyjadřovacími formami, které jsou jednotlivým civilizacím vlastní".

Apoštolsko-misionářské působení svatého Cyrila a Metoděje, můžeme považovat za první skutečnou evangelizací Slovanů. Jejich překlady svatých knih propůjčily staroslověnskému liturgickému jazyku sílu a kulturní důstojnost. Byl to nejen církevní, ale také oficiální a literární jazyk. Svatý Cyril a Metoděj spojili evangelium a místní kulturu národů, které evangelizovali, v živou jednotu. Originálním a geniálním vytvořením abecedy slovanského jazyka zásadně přispěli k jejich kultuře. Pro dnešní církev je velmi působivá a poučná jejich katechetická a pastorální metoda pro národy, které ještě nezažily slavení božských tajemství  v mateřské řeči a neslyšely zvěstovat slovo Boží takovým způsobem, aby odpovídal  jejich mentalitě a respektoval jejich konkrétní životní podmínky.

Matonick.