„PROZŘETELNOST BOŽÍ A MRAVNÍ ZLO – HŘÍCH“ - TÉMA 240 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 20.NEDĚLI V MEZIDOBÍ 20.8.2023

Boží prozřetelnost zahrnuje Boží absolutní všemohoucnost, nevyzpytatelnou moudrost  a nekonečnou dobrotu. Zlo v Bohu nepřebývá, Bůh není ani autorem hříchu. Jeho dozor má však vždy poslední slovo a jeho ovládající ruka je vždy nad vším děním a historií. Kdyby tomu tak nebylo vždy, všude a ve všem, potom by se mu některé záležitosti vymykaly z rukou. Kdyby byl pád Adama výsostným vítězstvím Satana, potom by to znamenalo pro lidstvo definitivní konec. Bůh nemůže prohrát ani jednu jedinou bitvu. Boží všemohoucnost je však výrazně omezena svobodou, kterou člověku dal a respektuje ji až po možnost lidské vzpoury. Mravní zlo je důsledkem pádu člověka, prvotního hříchu, jímž se člověk od Boha odvrátil.

Bůh není žádným způsobem, ani přímo ani nepřímo, příčinou zla. Osvěcuje však tajemství zla ve svém synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby definitivně přemohl velké mravní zlo, jímž jsou hříchy lidí. Lidská zkušenost ukazuje, že lidé konají mnoho zlých skutků, což tvrdí i Písmo svaté: „Kdybychom řekli, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není“ (1 Jan 1,8-9); „Neboť není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili a nemají slávy Boží (Řím 3,23); „Dokazuje pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás“ (Řím 5,8). Písmo nám zjevuje milosrdenství Boha vůči hříšníkům v Ježíši Kristu (Lk 15,1-2). Hřích se domáhá  narovnání narušené stability na vahách spravedlnosti.  Vina žádá trest, smíření Boží spravedlnost. Ježíš toto vyrovnání přinesl na kříži působením Božího  milosrdenství. Bez Ježíše by hřích zapříčinil jediné - smrt. (Římanům 6,23): „Hřích dává svou odplatu – smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život.“  Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista. Na mnoha místech Písma svatého se Bůh projevuje jako milosrdný, zvláště pak v podobenství o milosrdném otci (srov. Lk 15), který spěchá vstříc ztracenému synovi, bezpodmínečně ho přijímá a oslavuje jeho znovunalezení. Ježíš byl poslán ke „ztraceným ovcím domu izraelského“ (srov. Mt 15,24) a ví, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní (srov. Mt 9,12). Proto usedá ke stolu s celníky a hříšníky. A na konci svého pozemského života přijímá utrpení a smrt jako projev Boží milosrdné lásky: „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a  prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (Mt 26,28).

Hřích strhává ke hříchu. Z toho vyplývají zvrácené náklonnosti, které zatemňují svědomí a zkreslují hodnocení dobra a zla. Hříchy plodí neřesti. Hřích je osobní skutek. Kromě toho máme odpovědnost za hříchy, při nichž spolupracujeme s jinými hříšníky a stáváme se tak spoluviníky druhých. 

Hřích je porušení Božího zákona. Tak to definuje Bible, 1. Jan 3,4: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.“ ;  1. Jan 5,17: „Každá nepravost je hřích…“; Hřích je skutek, slovo nebo žádost proti věčnému Božímu zákonu. Hřích je proviněním proti rozumu, pravdě a správnému svědomí. Je urážkou Boha. V Ježíšově utrpení, v němž byl hřích přemožen Kristovým milosrdenstvím, ukáže hřích ve svrchované míře svou násilnost a mnohotvárnost.

Písmo uvádí několik seznamů hříchů. Například Gal 5,19-21. Můžeme na hříchy pohlížet z různých hledisek. Je vhodné je hodnotit podle jejich závažnosti. V tradici církve se prosadilo rozlišování mezi smrtelným, těžkým a všedním či lehkým hříchem. Smrtelný hřích odvrací člověka od Boha, všední hřích Boha uráží a zraňuje. Vědomý všední hřích, který zůstal bez lítosti, nás uzpůsobuje ke spáchání hříchu smrtelného. Člověk ho však může s Boží milostí napravit. „Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem“ (Mk 3,29).

Všichni jsme hříšníky. Abychom byli spaseni, musíme svěřit naši víru a důvěru do milosrdenství Krista. Řím 10,9-10.13: „Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení. Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“ 

Jestliže chceš přijmout Ježíše Krista za svého Spasitele, je tu modlitba, kterou se můžeš modlit. Pamatuj, že odříkáni této ani jiné modlitby tě nespasí. Jedině víra v Krista Ježíše tě může zachránit od hříchu. Modlitba je jednoduchý způsob, jak vyjádřit svou víru v Boha a poděkovat mu za darované odpuštění. Například:  „ Bože, vím, že jsem zhřešil proti tobě a zasluhuji potrestání. Ale Ježíš Kristus vzal na sebe trest, který jsem si zasloužil já, abych já skrze víru získal odpuštění. Odvracím se od svého hříchu a vkládám svou důvěru v Tebe, že mně spasíš. Děkuji Ti za úžasnou milost a odpuštění. Amen.“

Matonick.