JEREMIÁŠ - TÉMA 242 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 22. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 3.9.2023

Prorok Jeremiáš žil v době, kdy se měnila politická mapa starověkého světa. Asýrie ztrácela na síle, vzmáhal se Babylon a Egypt se za každou cenu snažil prosadit svou moc. Malé jižní Judské království, sevřené mezi těmito velmocemi, bylo neustále v ohrožení. Ještě víc ho však ohrožovala víra ve vlastní neporazitelnost, vyplývající z přesvědčení o Hospodinově zaslíbení, že tím bude zajištěn Davidův trůn pro jeho potomky navěky. O století dříve unikl Jeruzalém, hlavní město Judska, skoro zázrakem zkáze z rukou Asyřanů a tak si lidé mysleli, že město nikdy nepadne  a rod krále Davida nikdy neskončí. Jeremiášova služba a život se utvářely v těchto rozvířených poměrech. Lidé Judska se odmítali postavit čelem k politické skutečnosti měnícího se světa a brzy jich měla potkat zkouška věrnosti Hospodinovi stejně, jako tomu bylo o století dříve u severních kmenů Izraelitů. Ti si po smrti krále Šalomouna založili vlastní severní království Izrael s hlavním městem Samaří a  od víry v pravého Boha se i přes úsilí proroka Eliáše nakonec odpoutali, což vedlo k jejich porážce.

Jeremiáš se narodil ve vesnici ležící několik kilometrů od Jeruzaléma v rodině kněze kolem roku 650 př. Kr. Za Božího proroka byl povolán v roce 627. Působil v období vlád pěti judských králů. Judsko i přes náboženské reformy se počalo odvracet od Hospodina stejně jako severní Izrael. Poslední příležitost vrátit se k Hospodinovi dal lidu kolem roku 622 mladý král Jošiáš, za jehož vlády byla v chrámu nalezena veleknězem Chilkijášem, otcem Jeremiáše  5. kniha Mojžíšova. Osahovala zásadní ustanovení vedoucí k Božímu požehnání a k záchraně lidu i země. Judsko se musí bez výhrad a plně odevzdat Hospodinu-viz Dt 30,15-20 ! Po smrti tohoto posledního  zbožného krále Jošiáše, však se náboženské a politické poměry dále zhoršily. Jeho následníci nerespektovali důrazná varování proroka Jeremiáše před nadcházející pohromou. Jeremiáš se marně snažil, aby se lid obrátil k Bohu. Poselství, které od Boha přinášel, z něj udělalo izolovaného a neoblíbeného člověka, navíc považovaného za zrádce, který obhajuje možnost vzdát se do rukou Babylonu. Byl uvězněn a často se ocitl v ohrožení života. Přesto tento citlivý a nesebevědomý muž nikdy nezkreslil poselství, které mu sdělil Bůh. Nemohl dělat nic, než oznamovat hrozný osud, který viděl pro svůj národ a truchlit nad tím, že lid odmítá to přijmout. Byly zlé časy, poselství Jeremiášovo bylo chmurné, všude kolkolem děs  ( Jer 20,3; 6,25; 20,10; 46,5). Celým jeho proroctvím však prosvítá paprsek naděje. Vytrvale poukazuje na druhou stranu zkázy – na Boží příslib. „Neboť to co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu; chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jer 29,11). A v nejtragičtějších  okamžicích svého života, poté, co při babylonském útoku byli všichni vůdcové odvlečeni do zajetí, píše Jeremiáš překvapivá slova naděje: „Shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech  míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův“ (Jer 29,14). Teď, když je národ v temnotách, může vypovídat  o Bohu, který na ně nikdy nezapomene.

Jeremiáš kázal velmi dlouho. Jeho služba neoblomnému lidu trvala okolo 40 let  a Jeremiáš byl přesvědčen, že musí existovat nový začátek. Stará smlouva, která byla založena na poslušnosti a dodržování zákona, neuspěla. Jeremiáš předvídá, že bude nahrazena smlouvou novou, ve které Bůh převezme iniciativu a dotkne se každého lidského srdce přímo. Ukáže se jako Bůh slitovný a plný lásky. Je to vidina doby, o které mluví apoštol Pavel v listě Římanům – až bude platit „zákon Ducha, který vede k životu“.  Mnohem později se sám Ježíš obrátil k Jeremiášovým slovům a myšlenkám, aby shrnul svou vlastní službu. Jeremiášův život často v jeho nemohoucnosti a úplné závislosti na Bohu připomíná Ježíšovo pochmurné utrpení. Není tudíž překvapující, že v noci před ukřižováním naplňuje Ježíš Jeremiášovo proroctví: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví“ ( Lk 22,20).

Matonick.