„MRAVNOST VÁŠNÍ“ - TÉMA 257 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 33. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 19.11.2023

Výrazem "vášně" označujeme silné náklonnosti nebo náruživé emoce. Vášně pobízejí jednat podle toho, co člověk cítí nebo si představuje jako dobré nebo jako špatné. Jsou to přirozené složky lidské psychiky. Zprostředkují přechod mezi smyslovým životem a životem ducha a zajišťují mezi nimi a Duchem svatým spojení. Hlavní vášně jsou láska a nenávist, touha a strach, radost, smutek a hněv. Tou základní je láska. Podle sv. Tomáše Akvinského „Milovat, to znamená chtít něčí dobro“. Všechny ostatní city pramení z tohoto původního tíhnutí lidského srdce k dobru. Jen dobro je milováno. „Vášně jsou zlé, je-li láska zlá, a dobré, je-li láska dobrá“, říká dále sv. Tomáš Akvinský. Vášně jsou tu proto, abychom prostřednictvím silných emocí a prožitků byli přitahováni k dobru a abychom byli odpuzováni od zlého a špatného. Dokonalosti mravního dobra se dosahuje, když člověk není nabádán k dobru pouze vůlí, nýbrž i "srdcem". Vášně, chápané jako hnutí smyslovosti, nejsou ani mravně dobré, ani mravně zlé. Mravně dobré nebo mravně zlé jsou tou měrou, jakou závisí, nebo nezávisí na rozumu a vůli. Vášně a nižší emoce je správné ovládat rozumovým myšlením, které, pokud má být vyrovnané, musí být provázeno vyššími a vznešenějšími emocemi. Vášně jsou mravně dobré, když přispívají k dobrému jednání. V opačném případě jsou zlé.   Vzněty (emoce) a city mohou být převzaty do ctností, nebo se zvrátit v neřesti.

V křesťanském životě koná Duch svatý své dílo tím, že uvádí do pohybu celou bytost, jeho ducha i duši. Směřuje ji ke Kristově dokonalosti tak, aby s Ním nakonec splynula v božské lásce a blaženosti. Člověk je pak podněcován ke konání dobra nejen vůlí, ale nachází ve svém konání i citové zalíbení. Vášně mohou být nesmírně cenné. Ty, které byly původně zamýšleny pro uskutečňování dobra, se teprve špatnou orientací stávají pomocníky zla. Znakem rozumného člověka je schopnost správně uvažovat o tom, co je pro něho dobré a prospěšné, co slouží správně vedenému životu. Musí umět vhodně podporovat sklony k dobrému jednání podle pravdivého úsudku a norem. Dá-li se někdo vést libostí nebo nelibostí z vášně, není mu jasný ani podnět, ani to, že je jeho povinností volit, usilovat a jednat pro cíl, který křesťan vidí v Kristu.  Vášně samy o sobě představují duševní sílu, kterou lze užít dobře nebo špatně. Člověk vlivem vášní dovede jednat rychleji a důsledněji. Vášně se stávají mravně dobrými nebo zlými,  užívá-li se jich buď podle rozumu, nebo proti němu. Vášnivost je živelná síla života, které se dá sebevýchovou užít k intenzivní práci, duchovnímu uspokojení a k ra­dostné činnosti. Není-li jí užito správně, dovede škodit a život navěky zničit.

Matonick.