„STŘÍDMOST A STŘÍZLIVOST“ - TÉMA 262 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 3. ADVENTNÍ NEDĚLI 17.12.2023

Někteří z nás jsou bohatí, mají práci, jež je baví, mají vzdělání, mají čas, aby se věnovali svým zálibám, mají zdánlivě všecko...a přesto nejsou šťastní. Mají tendenci nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí. Spotřebují mnohem více, než skutečně potřebují.  Mnohdy nadměrnou konzumací a zdánlivým blahobytem kompenzují lidé vnitřní prázdnotu, osamocenost, neúspěch, slabost. Je všeobecně známo, že bohaté rodiny, nadbytečně uspokojující všechny myslitelné potřeby, často šťastné nebývají. Nemají vizi, nemají cíl  k dosažení dalších, hodnotnějších potřeb. „Blahobyt“ konzumní společnosti  zdaleka neuspokojuje vyšší sociální či duchovní  požadavky člověka a vzhledem ke kvalitě života jednotlivce ji tedy můžeme prohlásit za jev spíše negativní. Své tělesné potřeby uspokojujeme hmotnými prostředky. Ale hladovějící duše se nenasytí chlebem, stejně jako se nenasytí hladovějící žaludek láskou. Prázdnotu duše zaplňujeme podle módních trendů. Takový pokus o léčení vnitřní bolesti však fungovat nebude. Svět totiž nabízí na duševní trýznění náplasti tělesné, ale ty hluboké rány duše neošetří. Přicházející  Ježíš Kristus, nás varuje, že klid a mír, tuto základní životodárnou duchovní kvalitu,  bez Boha v duši nenalezneme.

Podle moudrého krále Šalomouna, jehož  bytí bylo bohatstvím a nadbytkem přesyceno,  je veškeré světské snažení jen honba za větrem, honba za prázdnotou, ztřeštěnost a pomatenost (srov. Kazatel 2,1-11). Hlad těla je možno uspokojit hmotnými statky.  Ale žádný majetek nenasytí žíznící duši. Nemůže, protože duše má jinou než hmotnou a pomíjivou podstatu. Tělo umírá, ale duše přetrvává. Chléb sytí tělo dočasně, ale Boží milost sytí duši radostí a štěstím na věky. Zde je na místě Ježíšovo varování: …zlého se chraňte v každé podobě. (1Sol 5,22). Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má (Lukáš 12,15).  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno (Matouš 6,33); Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista (1 Sol 5,23).

Mírnost či střídmost je mravní ctnost, která zmírňuje přitažlivost nezdravých vášní a dává člověku schopnost vyrovnaně užívat stvořená dobra. Život se dá těžko vtěsnat do mechanických pouček.  I správná zásada vede na scestí toho, kdo nezná míru. Neznamená to všeho se zřeknout, ale znát pravou míru a nepřekračovat ji. Ovládá-li kdo svou poživačnost a své vášně, uskutečňuje ctnost uměřenosti, umírněnosti.

V konzumní společnosti  podléhají lidé hodnotám, které postavené na první místo, je přivádějí k  úpadku, zklamání a k šíření zla ve světě. V tomto smyslu křesťanství varuje před „moderní modloslužbou“ těch, kteří se stali otroky požitků, jako je majetek, kariéra, seberealizace na úkor jiných, úspěch, popularita, moc. Mají pocit, že dosažení všech možných potěšení  jim zabezpečí smysluplný  život, trvalé štěstí, pohodlí a bezstarostnost. Ježíš varuje před takovým životním postojem. Ví totiž, že tyto hodnoty člověka nutně jednou zklamou, neboť jimi člověk svůj život ani naplnit ani zajistit nedokáže. Ani bohatství, ani moc, ani popularita a hromadění majetku člověka nezabezpečí před utrpením a smrtí, nezajistí mu trvalé štěstí a smysluplný život. Ježíš přichází a poukazuje na skutečnost, že v našem životě existují jiné kvality a morální ctnosti, které nás dovedou k naplnění pravého smyslu našeho života a  k Bohu.

Matonick.