„JE MOŽNÉ BOHA DOKÁZAT?“ - TÉMA 267 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ KE SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ 6.1.2024 - SOBOTA

Žijeme ve věku vědy a techniky. Tato doba poznamenala také člověka. Chce být věcný, střízlivý, přesný. Tento člověk ale snadno podléhá názoru, že lze poznat jen to, co se dá experimentálně prokázat, zatímco to, co nelze změřit ani zvážit, není pro něj skutečné. Dají se však například lidské hodnoty jako láska, věrnost, pravdivost, krása nebo odpovědnost vyjádřit chemickými vzorci? A Bůh se exaktně prováděným důkazům vymyká zcela jednoznačně. Jeho existenci nelze vypočítat ani zjistit pomocí vědecké analýzy. Existuje však „zkušenost Boha“, a tu lze získávat v běžném životě. Důkazy se obracejí jen k rozumu, zatímco zkušenost zasahuje celého člověka se všemi jeho silami a schopnostmi,  s rozumem i srdcem. Pokud člověk v Boha uvěří a nechá ho řídit svůj život, Bůh se mu tolikrát dokáže a osvědčí, že je pak pro něj Boží existence samozřejmější a jasnější, než existence celého světa se vším, co je na něm. Věřící člověk ani jiné důkazy Boží existence nehledá a nevyžaduje, než ty, které mu už byly zjeveny v Písmu, prostřednictvím proroků a nakonec v Ježíši Kristu samotném.    

Bůh stvořil svět v celém jeho bohatství, v jeho rozmanitosti a řádu. Dílo Stvořitele jako božskou „práci“ představuje Písmo především v knize Genesis. Posvátný text týkající se stvoření učí pravdy zjevené Bohem nutné pro naši spásu. Neexistuje nic, co by nevděčilo za svou existenci Bohu Stvořiteli. Svět měl svůj počátek, když byl Božím slovem učiněn z ničeho. Všechny existující bytosti, celá příroda, celé lidské dějiny mají kořen v této prvotní události. Je to Boží tvůrčí akt, jímž vznikl svět a začal čas ( sv. Augustin). O každém jeho díle je v Písmu řečeno: „A viděl Bůh, že je to dobré“.  Tvorové a všechny věci,  které Bůh chtěl stvořit a stvořil „mají vlastní trvalost, pravdivost, hodnotu, zákony i uspořádání“ (2. vat. koncil) a jsou každý svým způsobem odleskem jeho nekonečné moudrosti a dobroty. Je Božím záměrem, aby se všichni navzájem doplňovali, na sobě záviseli a sloužili jeden druhému. Řád a harmonie stvořeného světa vyvěrá z jejich rozmanitosti, pestrosti a vzájemných vztahů. Z Boží vůle existuje mezi tvory vzájemná závislost a hierarchie. Bůh miluje všechny tvory, které stvořil a o každého se stará. A přece Ježíš lidem říká: Máte větší cenu než všichni vrabci“ (Lk 12,7) a také: Oč větší cenu má člověk než ovce! (Mt 12,12). Bohem inspirované Písmo ( Srov. Gen 1,26)  staví člověka na vrchol  díla stvoření, protože je stvořen k obrazu a podobě Boha- Zároveň stanoví mezi nimi jednotu a solidaritu. Vždyť všichni mají téhož Stvořitele, jsou jím milováni a jsou zaměřeni k jeho slávě. Do řádu stvoření je vepsána bohoslužba, činěná k úctě a klanění se Bohu.

Stvořením položil Bůh základ a dal zákony, které zůstávají stálé, o které se věřící může s důvěrou opírat a které pro něho budou znamením a zárukou toho, že Bůh zůstává neotřesitelně věrný své úmluvě. Člověk pak ze své strany se má věrně toho základu držet a respektovat zákony, které tam Stvořitel vepsal. Zachovávat přikázání znamená správně odpovídat na moudrost a vůli Boha, jak to vyjadřuje dílo stvoření.

Srdcem Zákona Izraele je sobota, konec díla „šesti dní“. Posvátný text říká, že „Bůh sedmého dne dokončil své dílo, které konal“, a tak „byla dokončena nebesa i země“; že sedmého dne odpočinul a „požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo“ (Gn 2,1-3)- Pro nás však nastal nový den: totiž den Kristova zmrtvýchvstání. Sedmý den dokončuje první stvoření. Osmého dne počíná nové stvoření. Tak dílo stvoření vrcholí ve větším díle, ve vykoupení. První stvoření nalézá svůj smysl a vrchol v novém stvoření, v Kristu, jehož zář převyšuje ono první. Apoštol Pavel píše: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Řím 1,20). Sv. Tomáš Akvinský popisuje pět cest vedoucích k poznání Boha. Je k tomu možno doložit i některé moderní přírodovědecké teorie. Záměr Boží však plně poznáváme teprve  z jeho zjevení. Je to způsob, jakým se Bůh sám dává poznat člověku. Jen On ví jak se mu sdělit. Ví, že člověk takové zjevení potřebuje. Nejčistší podobu dějin Božího sdělení pak obsahuje Písmo svaté - Bible, Slovo Boží.

Matonick.