„PŘÍRODNÍ SYMBOLY“ - TÉMA 272 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K SVÁTKU UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU - PÁTEK 2.2.2024

Liturgie (bohoslužba) je plná symbolů, stává se tím tajemnou a pro mnohého nejasnou. Proč je jich potřeba? I sám Kristus mluvil často v podobenstvích, protože si byl vědom toho, že člověk nemůže Boha zcela pochopit, dokonale vstoupit do jeho tajemství. Skrze jednoduché předměty a znamení, symboly, si uvědomujeme skutečnosti, které bychom jinak chápali jen obtížně, nebo vůbec ne. Příroda, je stejně jako člověk součástí Božího stvořitelského díla, od nepaměti nás obklopovala, tvořila a stále tvoří naše přirozené prostředí, proto celá řada symbolů pochází právě z ní. Ryba  jako symbol křesťanství. Ústředním symbolem mešní liturgie je chléb a víno.

Chléb pochází ze země a je plodem lidské práce. Neseme jej k oltáři jako dar Bohu, který jsme od něj nejen přijali, ale také přetvořili, dali mu novou formu a smysl. Je současně základní složkou naší potravy pro naše tělo.  Stejně tak je eucharistický chléb nepostradatelným pokrmem pro našeho ducha. Je obrazem společenství - z mnoha zrn jeden chléb, z mnoha hroznů jeden nápoj. Zrna byla násilně drcena, hrozny lisovány. To je obraz oběti Kristovy i obětí našich osobních. Sjednocuje nás: jezte z něho všichni, pijte z něho všichni; je obětován za nás a za všechny. V podobě chleba se naše bytí živí Bohem a působí, že jsme v něm a on v nás.

Víno není jen nápoj, který hasí žízeň - tím je voda. Víno jako symbol znamená víc. "Obveseluje srdce člověka" praví žalmista. Smyslem vína není jen  hasit žízeň, nýbrž i napájet radostí. Opíjí nás životem Božím. Víno vzniká lisováním hroznů. Jejich drcení je symbolem utrpení a smrti. Stejně jako hrozny umírají, aby mohlo vzniknout dokonalejší víno, umřel Kristus, aby mohl dát našemu životu věčnou hodnotu. Je také nápojem královským a Božským, je tedy předobrazem nebeské hostiny, na které máme všichni během mše svaté podíl. Tak jako chléb ukazuje také na lidskou činnost, která je nutná ke spáse.

Světlo je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších přírodních symbolů v liturgii. Zahání temnotu a poukazuje na Boží přítomnost. Umožňuje vidět skryté věci v pravé podobě. Je symbolem Krista,který nám v evangeliu dává poznat pravdu. Je nezbytnou podmínkou našeho pozemského života a ukazuje na Krista, který nám dává život. Světlo je znamením radosti, ke které nás volá Bůh. Je obrazem dne a tedy bděním, je symbolem modlitby a pozvánkou k ní.  Liturgickým symbolem světla je hořící svíce. Ta je symbolem Krista, pravého Boha a pravého člověka.  

Její části – vosk a plamen – naznačují hmotnou a duchovní skutečnost. Plamen je znamením Kristovy božské přirozenosti, vosk, který se při hoření ničí a stravuje, symbolizuje Kristovo obětované lidství.  Olej hořící lampy je zase obrazem milosti a Ducha svatého. Hořící svíce nám navíc připomínají, že i my jsme světlem a máme žít jako synové světla: Bůh nás povolal ze tmy k podivuhodnému světlu.  Oheň pak je symbolem přítomnosti a činnosti Ducha svatého, který nás očišťuje, posvěcuje, naplňuje láskou, dává účinnost naším modlitbám, je znamením Boží přítomnosti v liturgii. Modlitba ze svěcení svící: „…osvěť naše srdce světlem víry, jejímž obrazem jsou tyto hořící svíce…“

Kadidlo. „Má modlitba ať vstoupá k Tobě, Bože, jako vůně kadidla“. Kadidlo je symbolem naší modlitby, která směřuje k Otci. Kadidlový dým značí tajemství, ve kterém přebývá Bůh, je obrazem mraku na hoře Sión, kde Bůh zjevil své slovo Mojžíšovi.

Voda je od počátku lidské existence symbol života, neboť bez ní je jen poušť. Proto se také stala symbolem Ducha svatého, neboť i on dává život. Je symbolem křtu, zrození k novému životu. Používá se jak při samotném obřadu, kde je křtěnec poléván vodou, nebo sestupuje do vody, tak také v kropenkách, na připomenutí této svátosti. Je také znamením odpuštění, smytí hříchů.

Olej sloužil k pomazání na krále či proroka. Je symbolem Božího vyvolení ke službě, ale také symbolem posvěcení toho, kdo je pomazán. Každý člověk je ve svátosti biřmování pomazán na kněze, proroka a krále, na toho, kdo odložil svou vůli a nechává se vést Duchem svatým.

Popel je znamením pomíjejícnosti. Nic netrvá věčně, jen Bůh. Na popeleční středu se uděluje popelec, který pochází ze spálených ratolestí z loňské Květné neděle. Přijetím popelce dává člověk najevo, že si uvědomuje pomíjejícnost všeho, že svou jedinou jistotu má v Bohu.

Matonick.