„POVOLÁNÍ KE KNĚŽSTVÍ“- TÉMA 297 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ KE SLAVNOSTI NAROZENÍ SVATÉHO JANA KŘTITELE 24.6.2024.

Na jáhna, kněze či biskupa může být platně vysvěcen pouze pokřtěný  muž, který přijal katolickou víru, a který je pro tento úřad povolán Bohem a církví. Pán Ježíš vyvolil muže, aby vytvořil sbor dvanácti apoštolů, a apoštolové udělali totéž, když si vybrali spolupracovníky, kteří měli po nich pokračovat v jejich poslání.  (srov. 1577). Nikdo svátost kněžství nemá právo dostat. Nikdo si nemůže tento úřad přivlastnit. „Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.“ (Žid 5,4). Jako každou milost, i tuto svátost lze přijímat jen jako nezasloužený dar (1578). Ti, kteří byli ke kněžství povolání, žijí v celibátu.Celibát (z lat. caelebs = ten kdo žije sám) je závazek žít bez manželství, který člověk dobrovolně přijímá „kvůli nebeskému království“. V katolické církvi žijí tímto slibem především lidé v řeholních společenstvích- Proč církev vyžaduje od biskupů a kněží život v celibátu? Ježíš žil v celibátu a chtěl tím vyjádřit svou nerozdělenou lásku k Bohu Otci. Následovat Ježíšův životní způsob a „pro nebeské království“ (srov. Mt 19,12), žít ve zdrženlivosti bez manželství je už od Ježíšových dob znamením lásky, nerozdělené odevzdanosti Pánu a naprosté ochoty sloužit (1579). Římskokatolická církev vyžaduje tento životní způsob od svých biskupů i kněží, východní katolické církve pouze od svých biskupů (1580).  „Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ (Mt 19,12). Jak říkal papež Benedikt XVI., „ celibát neznamená „zůstat prázdný v Lásce“; jeho podstata spočívá v tom, že se člověk dává uchvátit vášnivou láskou k Bohu“ Kněz, který žije v celibátu, je plodný právě tím, že ztělesňuje Boží a Ježíšovo otcovství. Každé duchovní povolání, ať už ke kněžství nebo k zasvěcenému životu, je velký Boží dar nám všem. Je znamením Boží existence a velkým projevem Boží přízně.

Duch svatý vtiskuje knězi nezrušitelné duchovní znamení, jímž ho připodobňuje Kristovu knězi a uschopňuje ho jednat jeho jménem. Kněz jako spolupracovník svého biskupa bude hlásat Boží slovo, udělovat svátosti a slavit mši svatou. 

Papež Jan Pavel II. se modlil: Otče svatý, prosíme tě, pošli své církvi svaté kněze, 
kteří by posvěcovali tvůj lid skrze prostředky tvé milosti. Pošli mnoho zasvěcených mužů a žen, kteří by ukazovali tvou svatost uprostřed světa. Pošli na svou vinici svaté dělníky,  kteří by pracovali s horlivou láskou a vedeni tvým Svatým Duchem přinášeli Kristovu spásu až na konec země. Amen.