CÍRKEV - TAJEMSTVÍ SPOJENÍ LIDÍ S BOHEM - TÉMA 169 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 3.7.2022

Bůh v církvi zjevuje a uskutečňuje  Boží plán,  jehož cílem je sjednocení Krista s Božím lidem:  “… že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu“(Ef 1,10).Apoštol Pavel přirovnává spojení Syna Božího  s  církví k manželství, v němž je s Ním církev spojena jako se svým ženichem.  V jeho přirovnání tkví velké tajemství církve : „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev“(Ef 5,31-32). Církev je společenství lidí spojených s Bohem svatou láskou, která „nikdy nepřestává“(srov. 1 Kor 13,8). Je Kristovou nevěstou, kterou na cestě ke svatosti předchází pouze Panna Maria, Matka Boží. 

V listech apoštola Pavla najdeme pojetí církve jako „Kristova těla“ (srov. Řím 12,4-5; 1Kor 12,12- 13). Přirovnání církve ke Kristovu tělu osvětluje úzký vztah mezi církví     a Kristem. I Ježíš mluví o těsném spojení mezi ním a těmi, kdo ho budou následovat: „Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás… Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti“ (srov. Jan 15,4-5).Ještě hlouběji je tato jednota zvýrazněna při eucharistii: „Kdo jí mé tělo  a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“(Jan 6,56). Další charakteristickým místem, kde existuje spojení církve s Bohem, je „chrám Ducha svatého“ (srov. např. Jan 1,33). Po Ježíšově zmrtvýchvstání  se Duch svatý stal  jednotícím prvkem  věřících, kteří na apoštolském základě a s Kristem jako nárožním kamenem vytvářejí pro Něj„duchovní příbytek Boží“ (srov. Ef 2,18-22). Boží Duch, který je počátkem každé spásonosné činnosti, sjednocuje prostřednictvím křtu, uzdravuje a posvěcuje svátostmi, posiluje v ctnostech a dává rozmanité dary (charizmata), které uschopňují k přijetí různých úkolů užitečných pro rozvoj církve – Kristova Těla.

Největším tajemstvím Kristovy církve je samotný Kristus. A to i pro vysvětlení pojmu církve jako všeobecné svátosti církve. Kristus založil svou církev jako tajemně přítomné království Boží, viditelné na zemi. Všechny spásné prostředky byly a jsou totiž Bohem dávány skrze Krista, jehož je církev Tělem. Církev je tedy Boží lid jdoucí k Otci  v Kristu a pod vedením a posvěcením Ducha svatého.Sedm svátostí jsou znamení a nástroje, jimiž Duch svatý šíří  milost Krista. Církev tedy vlastní a sděluje  neviditelnou milost Boží. Proto je i sama nazývána „svátostí“. Církev je svatá, poněvadž její hlavou je samotný Boží Syn. Je svátostí spásyv Kristu,  je znamením vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva. Jako svátost je církev Kristovým nástrojem k vykoupení všech. V ní se Kristus zjevuje a uskutečňuje tajemství Boží lásky vůči lidem. Zde působí, aby celé lidstvo  vytvořilo jeden Boží lid, srostlo v jedno Tělo Kristovo a bylo vybudováno v jeden chrám Ducha svatého.

Církev má ve všech národech světa dávat vzklíčit a růst Božímu království, které už započalo v Ježíši. Kamkoliv Ježíš přišel, nebe se dotýkalo země: začalo Boží království, království pokoje a spravedlnosti. Církev slouží tomuto království. Není samoúčelná. Pokračuje v díle, které započal Ježíš. Měla by jednat pouze tak, jak jednal Ježíš. Nadále vykonává Ježíšova posvátná znamení (svátosti), šíří Ježíšova slova. Proto je církev přes všechnu svou slabost mocnou částí nebe na zemi. Církev je zároveň cesta i cíl Božího plánu. Je připravena Starou smlouvou, založena slovy a činy Ježíše Krista, uskutečněna jeho vykupitelským křížem a jeho vzkříšením. Veřejně se ukázala jako tajemství spásy vylitím Ducha svatého. Dokonale se bude prezentovat v nebeské slávě jako shromáždění všech vykoupených ze země. Církev je v tomto světě svátostí spásy, znamením a nástrojem společenství Boha a lidí.