„PLNOST ČASU“ V NAŠEM ŽIVOTĚ - TÉMA 203 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – SLAVNOST MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE – NOVÝ ROK; NEDĚLE 1.1.2023

Skrze vtělení Bůh vstoupil do dějin lidstva. Věčnost vstoupila do času: jaké větší „naplnění“ může ještě být? Naplnění svého vlastního osudu  může člověk uskutečnit jedině v setkání s Bohem. Člověk tedy nalézá svou plnou dokonalost v Bohu, který mu vyšel vstříc skrze svého věčného Syna. Díky tomuto příchodu Boha na zem dosáhl lidský čas, započatý stvořením, své plnosti. „Plnost času“ je ve skutečnosti pouze věčnost, ba dokonce – je to ten, který je věčný, totiž Bůh. Vkročit do „plnosti času“ proto znamená dospět ke konci času a překročit jeho hranice, abychom v Boží věčnosti získali jeho naplnění. Když svatý Pavel mluví o narození Ježíše, říká, že se tak stalo „v plnosti času“ (srov. Gal 4,4). ( viz dnešní bohoslužba slova).

Začátek nového roku s sebou přináší řadu různých myšlenek a pocitů. Zatímco některé z nich slibují jistotu do budoucna, protože jsme díky nim mohli v předcházejícím roce prožít mnoho dobrého, další mohou přinášet mnoho nejistoty, nebo dokonce strach a smutek. Ptáme se sami sebe jak se to či ono vyvine. Často prožíváme svůj čas jako prázdnotu. Doufáme, že zítra, příští týden, příští měsíc nebo příští rok se něco stane. Ale někdy plnost času prožijeme. Je to tehdy, když se nám zdá, že čas stojí; minulost, přítomnost a budoucnost splývají, že vše je tam, kde jsme my a že Bůh, my a všechno, co je, vešlo do jednoty. To je prožitek Božího času. Setkáme-li se s Bohem, děje se to vždy v plnosti času. Když zažíváme Boha v plnosti času, máme nekonečnou touhu být s Bohem a druhým ho zprostředkovat tak, jak ho zažíváme my. Nežijme tedy minulostí, ale přítomností! Patříme času spásy, který se již „naplnil“. 

Je dobře, že dnes v evangeliu potkáváme Pannu Marii, naší největší orodovnici a přímluvkyni. Její přístup k minulosti a budoucnosti tak, jak to popisuje dnešní čtení z Bible, se pro nás může stát pomocí v našem životě. Její postoj ke všem životním situacím nám může být vzorem. Maria měla v minulosti mnoho různorodých zkušeností. Po všech těžkostech těhotenství a porodu doufala v klidnější časy. Na druhou stranu chápala, že smysl všeho, co se jí přihodilo, pro ni zůstává stále skrytý. Panna Maria uchovávala vše ve svém srdci a přemýšlela o tom. Pro nás to znamená zůstat otevřený pro všechno, co ještě v životě přijde, ať už to je radost nebo bolest, a  s důvěrou to přijímat jako důležité poselství. Nechat se dotknout tím, co se nám v životě přihodí a zacházet s tím jako s drahocenným pokladem. Je dobré tuto pestrost našeho života, kterou si uvědomujeme především dnes, vložit do nádherného Aronova požehnání, o kterém mluví dnešní první čtení. Tímto požehnáním nám Bůh slibuje ochranu a pomoc kdykoliv a kdekoliv v našem životě.  Bůh má vždy všechno dobře načasované. A když se Ježíš narodil, Bůh věděl, že svět je plně připraven na Jeho příchod. Ježíš přišel do plnosti času. Přišel na svět v ten pravý okamžik, který si Bůh vybral. Ani dříve, ani později. A opět do plnosti času přijde. Kdekoli je Ježíš Kristus, čas dochází své plnosti.

Matonick