JAK ČÍST PÍSMO SVATÉ - TÉMA 219 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 23.4.2023

Všechny biblické texty se nečtou stejným způsobem. V bibli jsou zastoupeny nejrůznější literární druhy: od kronikářských vyprávění až po chvalozpěvy, od rodokmenů až po vyznání víry, od modliteb až po přísloví a hádanky. Každý literární druh má svou vlastní povahu. Pomáhají nám  zařadit si určitý text do celého Božího jednání s lidmi v dějinách spásy - abychom viděli, v které etapě a za jakých okolností, skrze koho a komu Bůh právě toto říká.  Podle možnosti máme číst Písmo sv. z bible také sami. Bible patří k pokladům světové literatury, a kdo ji nezná, nevyzná se ani v mnoha jiných kulturních hodnotách, které znalost bible předpokládají a na ní staví. Ale přitom nás bible nechce zaujmout nějakým krásným uměleckým požitkem. Hlavní je její obsah, a ne forma. Ukazuje nám smysl a cíl našeho života. Proto už židé svůj Starý zákon milovali. Říkali: "Je to svítilna na mé cestě, světlo mých očí, radost mého srdce." Jan Pavel II. pravil, že:  „…pro křesťanskou víru a pro život církve má stěžejní význam výklad Písma svatého. Vždyť v těchto „posvátných knihách Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem  a rozmlouvá s nimi. Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života“.  Způsob, jakým se vykládají biblické texty dnešním lidem, má přímé  důsledky pro jejich osobní i společný vztah k Bohu a je také těsně spjat s posláním církve.“ To nejpravější místo, kde se Písmo předčítá, je liturgie, zvláště při nedělním slavení eucharistie, ve společenství církve. Písmo svaté čteme a vykládáme, abychom mu správně rozuměli. Bůh zde mluví k svému lidu jako k celku, jako ke společenství - mluví tedy i ke každému z nás. Můžeme se zamýšlet nad tím, o čem se v úryvku jednalo,  co nám slovy Písma chce Bůh říci k tomu, jak máme žít. Při liturgii se stává Písmo znovu živým slovem. Biblické texty hlásáme věřícím, kteří se shromažďují kolem Krista, aby se přiblížili k Bohu.  Kristus je tedy „přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté“( 2.vat.koncil). Liturgická reforma usilovala o to, poskytnout katolíkům bohatší biblickou stravu. Tři cykly nedělních mešních čtení vyhrazují přední místo evangeliím, aby tak daly plně zazářit Kristovu tajemství jako principu naší spásy. Pravidelně je v lekcionářích uváděn, zpravidla v 1. čtení, nějaký text ze Starého zákona do vztahu k textu evangelijnímu, případně též i do vzájemné spojitosti ke 2. čtení.  Homilie-kázání pak  Boží slovo aktualizuje.

Dřív, než sami začneme číst verše Písma, je vhodné vždycky poprosit za světlo Ducha svatého Samostatně - volně - několika slovy. Jedině dar Ducha svatého nám umožňuje proniknout do hlubin Božího slova a objevit jeho tajemství. Uděláme dobře, když si ke čtení vyhradíme pravidelný čas,  abychom mohli vnímat a vstřebávat uvedené myšlenky do sebe. Čtěme  s velkou pokorou. Do čtení se vžijme, aby do našeho nitra  zapustilo kořeny.  Znovu a znovu pročítejme  biblický text, pokud možno i nahlas, a třeba si i podtrhněme slovo, větu nebo myšlenku, která nás zaujala. Postupně objevíme důležité prvky biblického úryvku: prostředí a historické okolnosti, osoby, pocity, obrazy, skutky, klíčová slova a souběžné či podobné texty. Pomůckou nám mohou být dostupné biblické komentáře. Nezapomeňme  při tom naslouchat Pánu. Skrze posvátné texty k nám  mluví on sám. Je proto nutné, abychom zachovávali  postoj ztišení.Důležité je, abychom slovo od Boha dokázali proměňovat ve skutek. Písmo sv. nejsou ovšem jen samé návody k jednání, natož samé napomínání, co se má a co se nesmí. V Písmu sv. se především hlásají veliké skutky Boží. Od první stránky bible až na poslední nám  Bible dává novou naději. Dříve než nás Bůh vybídne, co máme dělat, otvírá nám  oči pro nějakou velikou skutečnost. Slovo se stává plně slovem Božím tehdy, když začne působit. 

Církev naléhavě doporučuje vytrvalou četbu Písma, vybízí všechny věřící v Krista, aby si častým čtením Písma získali nesmírně cenné poznání Ježíše Krista: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic“ (Flp 3,8). V křesťanském lidu byly podniknuty pro čtení ve společenstvích četné iniciativy a nelze než tuto touhu po lepším poznání Boha a jeho plánu spásy v Ježíši Kristu prostřednictvím Písma povzbudit. Čtěme tedy Písmo svaté tak, aby v nás  slovo nezůstalo ležet ladem. Aby bylo svítilnou našemu srdci. 

Matonick.