ÚSTŘEDNÍ BOD NOVOZÁKONNÍ ZVĚSTI: VELIKONOČNÍ TAJEMSTVÍ - TÉMA 220 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 30.4.2023

Kristovo vzkříšení je ústředním tajemstvím křesťanství  a je základem celého novozákonního poselství. Předmětem poselství je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali s Kristem vzkříšeným, ale zároveň tajemně nadpřirozeným, neboť jeho lidství vešlo do Boží slávy. Vzkříšení Krista, je počátkem    a zárukou vzkříšení každého člověka. Oslava Kristova vzkříšení či velikonočního tajemství je středem liturgie nejen při slavení  velikonoc, ale i při eucharistickém slavení neděle, která je dnem vzkříšeného Pána. Velikonoční tajemství je hlavním bodem Božího slova doby velikonoční.

Člověk, příroda, dějiny světa i vývoj – to všechno je poznamenáno „přechodem“ od výchozí situace k něčemu novému. Vždy je třeba opustit to, čeho jsme dosáhli (něčemu „zemřít“), abychom mohli získat něco nového (být k něčemu vzkříšeni). Všechno, co vytváří náš život, v sobě nese stopy velikonočního tajemství  - „smrti vedoucí ke vzkříšení“. Jak dlouho bude tento proces trvat? Má nějaký cíl? Je jeho posledním stanicí  konečná smrt a zánik, nebo nás vede k životu v plnosti, který nikdy nekončí? Kristovo velikonoční tajemství je odpovědí na všechny otázky, s nimiž se ve svém nitru setkává každý člověk. Svým zmrtvýchvstáním nám Pán Ježíš říká, že cílem našeho „putování“ není smrt, ale život.

„Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli.  Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, pak zase pro spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde“ (1 Kor 15,20-23).

V době velikonoční nečteme slovo  ze Starého zákona, protože čas „proroctví“ skončil a nastala doba, kdy se prorocká zaslíbení naplnila. Souvislá četba ze Skutků apoštolů nás seznamuje se vznikem církve a s tím, jak se prvotní církev rozvíjela a jak postupně vytvářela svou strukturu. Velikonoční neděle slavené od těch dob jako slavnosti vzkříšení jsou vzpomínkou na  dny, kdy Pán přichází do shromáždění svých věrných, vysvětluje jim smysl Písma, dovoluje jim, aby podobně jako Tomáš zakusili jeho přítomnost, dává se poznat svým učedníkům při lámání chleba, představuje se jako Pán a pastýř, jako Cesta, Pravda a Život, pravý vinný kmen, který rozdává přikázání lásky,  shromažďuje je, nabízí jim spásu, slibuje, že dá všem Ducha svatého, který povede církev, posílá své apoštoly do světa jako svědky svých tajemství obdařené mocí vzkříšeného Krista a pevnou vírou v něho.

V době velikonoční jde o jednu velikou slavnost „svátost padesáti dnů“, jedinou událost, která začíná Velikou nocí Ježíšova vzkříšení a skrze Ježíšovo nanebevstoupení a  vrcholí sesláním Ducha svatého v den Letnic. Velikonoční svátky jsou potvrzením života, obnoveného Kristovým vzkříšením. Slavnost je předzvěstí nikdy nekončící slávy nebe. Všichni křesťané a kajícníci plni radosti ji prožívají s ostatními bratry a sestrami ve víře a zpívají Aleluja. "Haleluja! Spasení, sláva i moc patří našemu Bohu!" (Zj 19,1).

Žít v dnešní době tajemství vzkříšení znamená s vírou hlásat, že Ježíš, který „umřel za naše hříchy,  vstal z mrtvých“ (srov. 1 Kor 15,3) a jako „Živý … je živ na věky věků (srov. Zj 1,17-18). To je přesvědčení prvních svědků zmrtvýchvstání a na něm závisí veškerá naše víra: „ Jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra“ a my „jsme nejubožejší ze všech lidí“ (srov. 1 Kor 15,14.19). Kristovo vzkříšení je jedinou cestou, jak může člověk dosáhnout „živé naděje“   (srov. 1 Petr 1,3).

„Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu…“ (srov. Řím 6,8-9). A dále: „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry“ (Kol 3,1) Základem i  dovršením našeho vzkříšení je sám Kristus, který vstal z mrtvých jednou provždy. Jsme-li zakotveni v Kristově vzkříšení, musíme v něm žít celý svůj lidský život se všemi jeho radostmi, trápeními i zápasy.

Svátky Velikonoc, Nanebevstoupení a Letnic jsou tři fáze jediného velikonočního tajemství, na němž máme účast:Ježíš Kristus zemřel pro spásu světa, vstal z mrtvých, s oslaveným lidským tělem vstoupil do Otcovy slávy a dává nám svého Ducha, který nás posílá do světa. V Ježíši Kristu jsme i my přešli ze smrti k životu.  V něm máme též objevit smysl svého života i veškerého stvoření.

Matonick.