„CÍRKEV - BOŽÍ LID“ - TÉMA 228 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ KE SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA 16.6.2023 – pátek

Proč existuje církev? Bůh si přál spasit lidstvo ne jednotlivě, ale jako Boží lid, proto nejprve vyvolil starozákonní Boží lid izraelský. Ježíš Kristus v Božím úmyslu spásy pokračoval. Hlásal pokání pro vstup do řad nového Božího lidu, vyvolil apoštoly pro nový Boží lid, shromáždil kolem sebe učedníky jako základ nového Božího lidu. Petrovi dal moc nejvyšší. Na kříži Pán Ježíš vytvořil novou úmluvu a definitivně církev ustanovil. Zrodila se na kříži z otevřeného srdce Ježíšova. Svůj lid povolal ze Židů i z pohanů, aby z nich ve svém Duchu vytvořil jednotu.

Církev je Boží lid: znamená to, že pokřtění bez rozdílu jsou si rovni. Je jedna víra, jeden Pán, jeden křest. Všichni vyznávají stejné vyznání víry, přijímají stejné svátosti, především slaví Večeři Páně jako znamení jednoty. Jako Boží lid je viditelnou společností věřících, církev není jen viditelný Boží lid, ale má i neviditelnou část, kterou je Duch sv. a neviditelnou hlavu církve, kterou je Ježíš Kristus. Obojí prvek církve a to viditelný (věřící lid) a neviditelný (Duch svatý) tvoří jednu církev Kristovu. Ježíš řekl:„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ (Jan 15,5) Církev je pro celé lidské pokolení bezpečným zárodkem jednoty, lásky, naděje a spásy.  Cílem Ducha svatého, v ní působícího, je Boží království, které zahájil sám Bůh na zemi a které se má dále šířit, dokud je také nedokoná on sám na konci časů.

Zakladatelem tohoto lidu je Bůh Otec. Jeho vůdcem je Ježíš Kristus. Zdrojem jeho síly je Duch svatý. Vstupní branou k Božímu lidu je křest. Jeho důstojnost spočívá ve svobodě Božích dětí. Jeho zákonem je Láska. Pokud tento lid zachovává věrnost Bohu a hledá nejprve Boží království, dokáže měnit svět. Boží lid se nepodobá žádnému lidskému společenství. Nepodřizuje se nikomu než Bohu samému. Má být jako sůl, která dává pokrmům chuť; jako kvas, který všechno prokvasí; jako světlo, které zahání temnotu. Ten, kdo patří Božímu lidu, musí počítat s tím, že se dostane do otevřeného konfliktu s lidmi, kteří popírají Boží existenci a nedbají na Boží přikázání. Avšak ve svobodě Božích dětí se člověk nemusí bát ničeho, dokonce ani smrti.

Ježíše Krista pomazal Bůh Otec  Duchem svatým a ustanovil jej knězem, prorokem a králem. Při křtu jsme i my dostali  Ducha svatého, který  každého z nás mezi kněze, proroky a krále rovněž uvádí. Vždyť pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním na svaté kněžstvo posvěceni. Podílí se i na Kristově prorockém poslání pro nadpřirozený smysl k prohlubování a chápání víry, se kterou prochází světem jako Kristovi svědci.  Boží lid má konečně účast na Kristově královské funkci. Pro křesťana „kralovat“ znamená „sloužit“ Kristu a svým bližním. Král je ten, který vládne. Sobě (ovládá své myšlenky, slova i skutky, je za ně zodpovědný) a když se naučí vládnout sobě, může vládnout i druhým. Vládnout však neznamená nad někým panovat.Vládnout znamená sloužit. Starat se o to, aby ti, které někomu Bůh svěřil, byli šťastní. „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1 Petr 2,9).

Matonick.