SVATÁ TROJICE V NAUCE VÍRY - TÉMA 225 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 4.6.2023

Učení o Trojici není snadné dokonale pochopit, natož vysvětlit. Bůh je totiž nekonečně větší, než je náš rozum. Bible učí, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a Duch Svatý je Bůh. Učí též, že je jenom jeden Bůh. I když dovedeme porozumět některým vztahům osob uvnitř Trojice, v konečném důsledku je to věc pro člověka těžko uchopitelná. To však neznamená, že není pravdivá, nebo že by se nezakládala na biblickém učení. Slovo „Trojice“ v Písmu nenalezneme. Tento termín je užitý ve snaze popsat trojjediného Boha, totiž skutečnost, že jsou tři společně existující osoby, které jsou zároveň jediným Bohem. Nejde o teorii tří Bohů. Trojice je jeden Bůh ve třech osobách. Termín „Trojice“ používáme, i když toto slovo přímo v Bibli není. Svatá Trojice, Nejsvětější Trojice, Boží Trojice či trojjediný Bůh je společné označení Boha v křesťanském dogmatu o třech osobách, totiž Otci, Synu a Duchu svatém, které sdílejí jediné božství. Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách - "soupodstatnou Trojici". Božské osoby se o jediné božství nedělí, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh. Výslovná zmínka o Bohu coby Trojici se ve Starém zákoně nikde nevyskytuje – zmínku o třech osobách Trojice při křtu v  jedno jméno však nacházíme v Matoušově evangeliu (28,19-20):„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Křesťané se nemodlí ke třem různým bohům, nýbrž k jedinému Bohu Otci, Synu a Duchu svatému. O Bohu ve třech osobách víme díky Ježíši Kristu. On, Syn, hovoří o svém Otci: „Já a Otec jedno jsme“ – Jan 10,30.

 Božské osoby jsou od sebe odlišné. Bůh je jediný, ale ne osamocený. "Otec", "Syn" a "Duch svatý" nejsou pouhá jména, označující způsoby božského bytí, nýbrž osoby skutečně odlišné. Otec je ten, který dává. On sám má všechno, On sám je láskou a životem a ze své podstaty se touží dávat někomu dalšímu.  Od něj vše přijímá jeho Syn. Je otevřený pro převzetí toho, co mu Otec dává. Syn, který se stal v Ježíši Kristu člověkem, je nám právě pro svou schopnost přijímat velmi blízký. On je ztělesněním vděčnosti. Syn dostává od Otce všechno - stejně jako my. Otec a Syn jsou jedno srdce a jedna duše. V jejich společném nitru sídlí Duch svatý. On prolamuje koloběh lásky mezi Otcem a Synem zevnitř ven. Duch svatý je láskou, která tvoří, která se sdílí a která je bez hranic.

Božské osoby jsou ve vzájemném vztahu. „Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v nové lidi a dává jim nový život” (Cyril Alexandrijský). V čem spočívá tato novost? On je Duch Ježíše Krista, Duch synovství, který i v nás volá k Bohu “Abba, Otče!” (srov. Řím 8,15). Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Jsme vtaženi do neustálého proudění lásky mezi Otcem a Synem, do jejich vzájemného sebedarování. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. Tento podíl na Božím životě je tak hluboký, že dokonce východní křesťanská teologie neváhá mluvit o našem zbožštění.

Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý. Vtělení Božího Syna zjevuje, že Bůh je věčný Otec a že Syn je stejné podstaty s Otcem, totiž že je v něm a s ním jediný Bůh. V jejich nitru sídlí a od nich k nám proudí Duch Boží, který v nás jako Bůh působí a proměňuje  nás v nové lidi.

Matonick.