BŮH UČINIL VŠE, ABYCHOM DOŠLI SPÁSY (PŘEDURČENÍ) - TÉMA 236 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 17. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 30.7.2023

Co je předurčení? Je předurčení biblické? Co říká dnešní 2. čtení Řím 8, 28-30 ? (viz).

Slovo, které je v Písmu přeloženo jako předurčení (predestinace), pochází z řečtiny a významově znamená „předem ustanovit“, „určit“, „rozhodnout předem“. Takže předurčení znamená, že o jistých věcech Bůh předem rozhodl. Co Bůh rozhodl předem? Bůh rozhodl, že někteří lidé budou připodobněni obrazu jeho Syna, že budou povoláni, ospravedlněni a oslaveni. V podstatě se dá říct, že Bůh vyvolil a předurčil některé lidi ke spasení. Předurčení (predestinace) je biblická nauka o tom, že Bůh ve své svrchovanosti některé lidi vybírá ke spasení. Je celá řada odkazů v Písmu, kde se mluví o věřících v Krista jako o vyvolených: (Matouš 24,22-31; Marek 13,20-27; Římanům 8,33; 9,11; 11,5-7; Efezským 1,11; Koloským 3,12; 1 Tesalonickým 1,4; 1 Timoteovi 5,21; 2 Timoteovi 2,10; Titus 1,1;    1 Petr 1,1-2; 1, Petr 2,9; 2 Petr 1,10).

Mnozí věřící lidé zastávají názor, že když všemohoucí a vševědoucí Stvořitel zná minulost  i budoucnost,  je osud člověka při narození již z velké části pevně určen.

Různé náboženské skupiny vycházejí více či méně z předurčení lidského osudu. Život člověka je podle nich  tedy určitým způsobem naprogramován a pro svobodná rozhodnutí zůstává jen malý prostor. V křesťanství hraje otázka vyvolení člověka, jeho předurčení ke spáse, ústřední roli. Zvláště protestantská teologie zcela, nebo částečně popírá možnost, že by člověk vlastními silami, svými díly, mohl dosáhnout spásy. Jako jediná cesta ke spáse duše existuje Boží milost či vykoupení Kristovou smrtí na kříži. Jiní křesťané mají zase obavy, že  potom by ani nemělo žádný smysl snažit se a zápasit  s hříchem, nebo vůbec o něco usilovat. Jsme-li totiž pouze loutkami na jevišti života, které mají předem určenou kladnou nebo zápornou roli, pak nemůžeme hovořit o svobodné vůli.  Neubírá tedy takové uvažování mnohých křesťanů na pravdivosti učení církve o absolutní Boží svrchovanosti zejména ve věci spásy člověka?

Písmo nikde nepopisuje to, že by Bůh odmítl někoho, kdo v něj věří, nebo že by se odvrátil od někoho, kdo jej hledá (Deuteronomium 4,29). Nějakým tajemným Božím způsobem pracuje předurčení ruku v ruce s tím, jak je člověk přitahován Bohem (Jan 6,44) a jak uvěří, ke spasení (Řím 1,16). Bůh předurčuje ty, kteří budou zachráněni,  a my se musíme rozhodnou pro Krista, abychom byli zachráněni. Obě tyto skutečnosti jsou stejně platné. Nejobvyklejší námitka proti doktríně o předurčení je ta, že to není spravedlivé. Proč by měl Bůh některé lidi vybrat a jiné ne? Je důležité uvědomit si, že spasení si nezaslouží nikdo. Všichni jsme zhřešili (Řím 3,23) a zasloužíme si věčný trest (Řím 6,23). Výsledně tedy platí, že i kdyby nás Bůh nechal strávit celou věčnost v pekle, byl by dokonale spravedlivý. Bůh se přesto rozhodl některé z nás zachránit. Bůh nekřivdí  těm, kteří nejsou vyvolení, protože se jim dostává toho, co si zaslouží. Nikdo si totiž nezaslouží dostat od Boha víc, než vůbec nic – nikdo proto nemůže nic namítat, když od Boha nic nedostane.  Bůh se prostě rozhodl projevit některým milost.

Pokud si tedy Bůh vybírá, kdo je spasen, neznamená to, že obchází naši svobodnou vůli rozhodnout se pro Krista a uvěřit v něj? Bible říká, že rozhodnutí je na nás – všichni, kdo uvěří v Ježíše Krista, budou spaseni (Jan 3,16; Řím 10,9-10).

Je psáno: „Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! (Řím 11,33).

Matonick.