CÍRKEV JE SVATÁ - TÉMA 235 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 16. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 23.7.2023

Podle Písma je svatý jenom Bůh. Zároveň s Bohem Otcem a Duchem svatým je jako jediný svatý oslavován Boží Syn. Církev učí, že i ten, kdo je s tímto  Bohem pevně svázán,  je svatý. A protože každý křesťan Bohu křtem patří - byl přijat Bohem za své dítě - je svatý všechen Boží lid a je tím svatá i celá církev. Církev je Božím dílem, i když je to dílo, které je složeno z lidí. Je svatá tím, kdo ji založil, s ní se spojil, zasnoubil a ji sjednotil – Ježíš Kristus, Syn Boží. On je svatý, jím je církev posvěcována a sama se skrze něho a v něm stává posvěcující. „Všechny věřící křesťany vybavené v každém povolání a stavu tolika a tak velikými prostředky spásy, volá Pán – každého jeho vlastní cestou – k dokonalé svatosti, jako je dokonalý sám Otec“ (2. vat. koncil). Silou, ženoucí nás ke svatosti, k níž jsou všichni povoláni a dovádí je k cíli – je láska. Církev je svatá i přes hříchy těch, kteří do ní patří. Všichni členové církve musí uznávat, že jsou hříšníci ( srov. 1 Jan 1,8-10).  Svatost členů církve je potřebná každému z nás k tomu, abychom byli spaseni a došli svého cíle, který je nám určen – totiž věčný život v radosti po smrti biologické. K tomu, abychom svou nepolepšitelnou hříšností náhodou neupadli do smrti věčné v odloučení od radosti ze společenství s Ježíšem Kristem, potřebuje církev očišťování  a jde trvale cestou pokání a obnovy (2. vat koncil).  Svatořečením některých věřících  církev  naději Božího lidu posiluje. Svatým se stává člověk, jehož život věřícím dává jistotu, že po smrti dosáhl spásy. Takového svatého, který je nyní podle všech předpokladů v blízkosti Boha, lze prosit o přímluvu a pomoc. Zároveň je vzorem a příkladem pro ostatní - je hodný následování. Prototypem svatého v církvi je mučedník. Právě mučedníci se stávali prvními uctívanými světci. Mučedníkem se stane ten, kdo za svou víru položil život. Obětoval tedy to nejcennější, co měl - proto je jisté, že byl přijat Kristem.

Věřící křesťané se snaží přemáhat hřích a růst ve svatosti. Pozvedají proto oči k blahoslavené Panně Marii, v níž už je církev celá svatá (2. vat koncil). Všichni křesťané, jakéhokoliv stavu a druhu, jsou povoláni k plnosti křesťanského života a k dokonalosti v lásce. Pro nás to, že jsme svou podstatou svatí, je trvale platnou výzvou, abychom si tuto svatost ve svém životě osvojili a uskutečňovali.

Matonick.